Září v kostce

 Září je měsíc, kdy se léto láme do podzimu. Mám ho ráda, protože většinou sebou přináší příjemné slunečné dny babího léta, kdy je ještě teplo, ale ne vedro, a deštivé dny nejsou tak sychravé jako později na podzim. A příroda postupně začíná hrát všemi barvami. Tentokrát myslím počasí babího léta vyšlo opravdu moc pěkně - většina zářijových dnů byla teplá až skoro letně.

 

První zářijový víkend  jsme  po delší době jsme se zase jednou vypravili na chatu u Hracholuské přehrady. Jak tam jezdíme jen velmi zřídka, tak naše návštěva je většinou ve znamení údržby a setkání se sousedy z ostatních chat. Ale prošli jsme se i k přehradě, která byla zrovna docela upuštěná, stavili se v kempu na pivo. a došlo i na večerní táborák.

Dvakrát od přehrady, v kempu na pivu, táborák
 
V týdnu jsme se pak sešli na širší rodinné večeři  - byla to taková vzpomínka na nedožité devadesátiny mého táty. Organizace byl trochu oříšek, protože část rodiny má nepravidelnou pracovní dobu a najít termín, který by vyhovoval všem, je docela komplikované. Nakonec se to ale povedlo, sešli jsme se na našich oblíbených Opatovských terasách (kde zrovna měli tatarákový týden) a bylo to moc fajn. 


 Na Opatovských terasách, italský tatarák

Další týden jsem odjela na tři dny na pracovní školení k Neveklovu. Počasí jsme měli nádherné, že bylo skoro škoda je trávit na přednáškách o exekucích, veřejných zakázkách a majetku státu, naštěstíale čas zbyl i na krátký odpolední výlet, minigolf, podvečerní procházky a bowling. 


 Rozhledna Veselý vrch, školící areál, minigolf, Vltava z rozhledny

Vypravili jsme se také na krátkou návštěvu ke švagrovcům, kteří mají chalupu na Rokycansku. Viděli jsme se po delší době, takže jsme poseděli venku u krbu a příjemně si popovídali. A my jsme pak cestou domů "odhalili" tajemství toho, co vlastně za stavbu vídáme z dálnice cestou na chatu (poutní kapli Nanebevzetí Panny Marie).


Na chalupě u švagrů, jedna z jejich adoptovaných koček, poutní kaple na Vršíčku
 

Třetí týden patřil naší dovolené v Jeseníkách. Vrátili jsme se do penzionu Boborovník, kde jsme byli i loni. Tentokrát nám ji nekomplikovalo ani počasí jako loni, ani moje nachlazení jako v květnu ve Cvikově, ale pro změnu manžela trochu zradilo koleno. Ale užili jsme si to i tak. Většinu výletů už jsem vám přiblížila v samostatných článcích (a asi dva ještě chystám), takže jako obvykle jen krátké připomenutí.
 

Paczków, Nýznerovské vodopády, Travná, penzion Bobrovník

Mlha na Keprníku i Borůvkové hoře, jasno na Medvědí hoře i Dlouhých stráních
 

Většina víkendů (včetně toho posledního, který mi prodloužil nejen státní svátek, ale i den dovolené) i v září patřila samozřejmě chalupě. Připravovali jsme dříví na zimu, upravovali zahrádku, lenošili s knížkou ... - prostě taková ta chalupářská klasika. Jednou jsme taky vyrazili na houby, ale to byl marný pokus - já sice našla hříbka, ale jinak tu prostě díky suchu neroste nic. No a poslední víkend jsme využili možnost natrhat si švestky u sousedů (na té naší jich moc nenarostlo) a dali jsme si  švestkový maraton - povidla, buchta, knedlíky, čatní.... (myslím, že jsem troubu skoro nevypnula a s mámou jsme odpeckovaly snad 20 kilo švestek).
 
 
 Dříví, suším bylinky, manžel trhá švestky :), jediná houba, co jsem letos našla

 

Sklízíme jablka i dýně, nové tulipány, poslední kytičky

 Švestky 4x jinak

 
  
 Na chalupě v podvečer, v noci i ve dne
 
A závěrečné jídelní  okénko (tentokrát většinou z restauračních "luhů") a pelmel, co se jinam nehodil, ale chci si tady ty fotky odložit.

 

Bílkové oříškové řezy, letošní první smažený květák, salát Ceasar (Stodola), čaj u lanovky (kavárna Lily na Černavě)

 

Dortík na školení, tagliatelle s pestem (Bobrovník), mandlový dortík a cheesecake (kavárna Nostaligie Lipová-lázně)

První podzimní dekorace, ptáče u nás před domem, slunné odpoledne i mlžné ráno na "Jižáku"

 
❁
 

Na říjen tentokrát zatím nemáme žádné velké plány, ale uvidíme, co nám přinese. Třeba překvapí... (zatím to vypadá, že minimálně ještě pár dny letního počasí)