Jízdárna Světce podruhé a něco málo navíc

 Jak jsem slíbila, vrátím se ještě v dnešním článku do jízdárny Světce a podíváme se do stájí, kovárny a bytu kováře. Na jako přídavek tu pro vás mám pohled na ruiny bývalého paulánského kláštera a kostela Čtrnácti pomocníků.

Aneta Kostka - Co to meleš.

 Tohle je jeden z mých recenzích dluhů - knížku jsem od nakladatelství Grada v rámci spolupráce dostala už někdy loni na začátku podzimu. Jenže jsem si ji vzala na chatu a zapomněla jsem ji tam (a navíc se k jejímu přečtení ani nedostala). A znovu na chatu jsme se vypravili až teď v polovině června a já ji tam tentokrát zvládla i přečíst.

Jízdárna Světce u Tachova

 Původně jsem chtěla napsat článek o našem výletu do Kamenice nad Lipou, který jsme realizovali ještě z chalupy. Jenže z nějakých temných důvodů mi z mobilu nejdou stáhnout fotky, které jsem tam udělala, takže jsem pro dnešní článek nakonec volila výlet do jízdárny Světcích, kam jsme se vypravili tento týden z chaty. A budu doufat, že se mi kamenické fotky povede nějak oživit a i tento článek bude moci spatřit světlo světa.

Ale teď už  k té jízdárně... A protože jsem zjistila, že fotek je mnoho a článek by byl hrozně dlouhý, tak to dneska bude jen první díl, kdy se podíváme do samotné jízdárny a obytných pokojů. Technické zázemí si nechám do článku dalšího.

Mé novinky - květen 2026

Vzhledem k tomu, že jsem až na pár dnů byla celý květen na chalupě, směřovaly moje nákupy zejména tam, především ty z kategorie domácnost. 

Lisa Regan - Pohřbené kosti

Detektivní série s Josie  Quinn patří k mým oblíbený a postupně se mi ji podařilo dočíst vlastně celou - tedy aspoň pokud jde o knihy, které zatím vyšly v češtině. Jediná kniha, která mi donedávna na mém čtenářském kontě chyběla, byl titul Pohřbené kosti, který je pátým v řadě Josiiných případů. Když jsem na knihu narazila na Knihobotu, tak jsem neodolala, využila toho, že mám na knihobotím účtu nějaké peníze za prodané knihy a objednala si jí.

Procházka po dešti

Tyhle fotky jsem pořídila na chalupě minulý týden v pátek, kdy většina dne propršela. Ale v podvečer konečně pršet přestalo, tak jsem vyrazila aspoň na krátkou procházku.  Manželovi se nechtělo, tak šla jsem sama  a fotila si mraky, které se tak různě honily a přeskupovaly. Když se na ty fotky kouknu, tak bych vlastně ani neřekla, že jsou z rozmezí asi půlhodinky.

Z kosmetické poličky 82

 Tenhle článek vám dlužím z minulého měsíce. Je takový trochu začarovaný - povedlo se mi totiž nejen smazat fotky produktů, ale taky vyhodit jejich obaly. Ale článek už jsem měla napsaný a chyběly jen ty fotky, tak mi bylo líto ho  smazat. Vyhrabala jsem proto nějaké starší fotky nebo jsem si vypomohla fotkami z netu (díky tomu jsou poněkud nesourodé).