středa 3. července 2024

Kristýna Sládečková - Smrková Tišina

 K narozeninám mi knížky většinou vybírá manžel sám (já jen případně jemně naznačuji), ale tentokrát by před mými narozeninami v podstatě  skoro pořád na chalupě a obíhal spíš stavebniny a železářství než knihkupectví. Takže jsem se rozhodla mu to trochu ulehčit a knížky jsem si vybrala a došla koupit sama. A  knížka Smrková Tišina je jednou z těch, kterou jsem si vybrala. Ráda občas vyzkouším pro mne neznámé české autory a tahle knížka byla navíc zlevněná a navíc nesla označení thriller, což je jeden z mých oblíbených žánrů. Navíc  se odehrává na Šumavě, kterou mám moc ráda...



Parta brněnských studentů Mára, Pavel a Dan, manželský pár Ema a Richard, zamilovaný pár Saša a Jakub, to jsou hlavní protagonisté příběhu, který se odehrává v národním parku na Šumavě.  Mára se svými kamarády se postupně na nouzových nocovištích potká jak s Emou a Richardem, tak s dvojicí Saša a Jakub. A pokaždé večer u ohně vypráví strašidelný příběh z šumavské minulosti, který vždy končí tím, že na dané místo je prokleté a jeho kletba přechází dál.  Jenže když se další den ráno Saša na pod rozhlednou Poledník probudí, zjistí, že Jakub zmizel. A co víc - ve stejný den se ztratí i Richard, který tu noc přespal i s manželkou v hotelu. Opravdu jsou místa, kde turisté nocovali prokletá? A přenáší se prokletí i na ty, kdo tam přespí? A co muž  s bledým obličejem v modrém svetru, kterého někteří zahlédli v lese.


Příběh bych asi neoznačila jako thriller, ale spíš jako detektivní příběh s prvky  tajemna. Autorka podle mého trochu zkomplikovala čtenářům život tím, že jednotlivé kapitoly se neodehrávají ve stejné časové rovině, ale některé se vrací do minulosti. Chvíli mi trvalo, než jsem si to všechno seskládala. Jinak se mi ale příběh líbil - je zajímavě vystavěný a nakonec do sebe všechno logicky zapadne. Včetně trochu překvapivého konce (ale tak už to někdy v životě chodí). A ačkoliv jinak nemám moc ráda "duchařinu", tak epilog naznačující, že Šumava možná ještě stále má nějaká svá neodhalená tajemství, mi vlastně nijak nevadil. Jediné, co mi přišlo nedotažené, byla postava Rudolfa, která z příběhu tak nějak "vyšuměla".A ještě musím říci, že se mi líbila obálka, která atmosféru Šumavy myslím hezky vystihuje. Pokud máte rádi detektivky z českého prostředí, tak si myslím, že tuhle můžete zkusit.


Anotace
Čtyři skupinky lidí se vydaly strávit dovolenou v šumavských lesích. Obtloustlý medik Rudolf se třemi kamarády, Jakub s přítelkyní Sašou, Richard s manželkou Emou a parta studentů v čele s charismatickým sukničkářem Márou.  Mára všem vypráví u ohně strašidelný příběh z války, který se měl odehrát na místě jejich noclehu. Saša, která si není jista vztahem s Jakubem, je Márou okouzlena a v noci se mezi nimi cosi odehraje… Ráno se ukáže, že Jakub zmizel. A při jeho hledání je v lesích nalezen jiný muž v bezvědomí… Kdo to je? Kde se tam vzal? Kam zmizel Jakub? A co má s tím vším společného tajemná postava v modrém svetru, která se tu všem ubytovaným náhodně zjevuje?
Vydalo nakl. Vendeta v r. 2023, 272 stran



6 komentářů:

  1. Stáni,to jsou opravdu zajímavé tipy na četbu.Píšu si je a jsem zvědavá,zda budou mít v knihovně.Já si nové knihy kupuji už jen vyjímečně.Včera mě překvapila starší vnučka od syna,od mala velká čtenářka,co pořád nakupuje knih a čte.Už má plnou knihovnu.Je jí 16,což je možná u mladých nezvyklé.Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  2. Stáňo, docela si mě nalákala, stále po týdnu na Šumavě mám toho místa plnou hlavu. A tajemno tam tu a tam opravdu je.
    Měj příjemný den. Helena

    OdpovědětVymazat
  3. Tak jó, Když ji najdu v knihovně, tak zkusím. Mám tenhle žánr ráda.
    Zdravím a měj pěkný den !
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  4. Na Šumavu jedu na dovolenou, tak třeba se tam s něčím tajemným setkám :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Stáni, tuhle knížku máme doma. Ráda bych si ji přes léto přečetla. Jsem teď na tom se čtením bídně, tak snad... 🙂
    Hezký den.

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj Stáni, to zní čarovně. Já na Šumavě byla jen jednou, ale i tak jsem si to tam velmi zamilovala, děda o ní vždycky vyprávěl, jak se tam odstěhuje, obzvláště ve chvíli kdy už ho vše v běžném životě štvalo.

    OdpovědětVymazat

Děkuji, že jste si našli čas k přečtení mého článku a třeba i k napsání komentáře. Každý mne potěší (a na každý se snažím odpovídat). Pokud vás můj blog zaujal, budu ráda, když si ho přidáte mezi sledované (na stráce úplně dole)