Recept na moučník s obtížně vyslovitelným i zapamatovatelným názvem jsem našla v zimní katalogu Tescomy, kde kromě spousty různých udělátek do kuchyně bylo i pár receptů. Kombinace perníkového těsta a povidel mi přišla fajn a byla jsem zvědavá, jak mi perníkové těsto půjde rolovat. A takhle to dopadlo.
Suroviny
300 g hladké mouky
220 g moučkového cukru
1 lžíce tekutého medu
1 lžíce javorového sirupu
2 vejce + 1 vejce na potření
1 lžička prášku do pečiva
3 lžičky perníkového koření
60 g másla + trocha na pokropení
2 lžíce rumu + trocha na pokropení
300 g švestkových povidel
100 g najemno + 40 g nahrubo nasekaných vlašských ořechů
50 g najemno nasekaných pekanových ořechů
V míse jsem smíchala mouku (použila jsem 2/3 celozrnné a 1/3 žitné a dala jsem jí o asi 50 g víc) , kypřící prášek, koření do perníku a cukr (toho jsem naopak asi 50 g ubrala). Přidala jsem rum, med, sirup (místo javorového jsem použila čekankový), změklé máslo a dvě rozšlehaná vejce. Vypracovala jsem hladké nelepivé těsto (pokud by bylo příliš husté, má se zředit 1 až 2 lžícemi mléka, já to ale nepotřebovala). Těsto jsem zabalila do folie a nechala přes noc v lednici.
Druhý den jsem nechala těsto lehce povolit a rozválela jsem ho na pečicím papíře na obdélník o tloušťce zhruba 5 mm. Na těsto jsem rozetřela povidla (pokud je máte hustá jako já, zřeďte si je trochou rumu) a na ně jsem nasypala jemně sekané mandle (kterými jsem nahradila ořechy v receptu, protože manžel ořechy nerad). Roládu jsem pomocí pečicího papíru zarolovala (šlo to překvapivě dobře), potřela rozšlehaným vejcem a posypala hrobě sekanými mandlemi. Pak jsem ji i s papírem přendala na plech a pekla v troubě vyhřáté na 180° asi 40 minut. Po vytažení z trouby jsem ještě teplou roládu pokropila rozpuštěným máslem, do kterého jsem přidala trochu rumu. Roláda se má podávat ocukrovaná, ale to jsem si odpustila, přišla mi sladká akorát.
Suroviny jsou uvedeny podle původního receptu, to kde jsem nahrazovala nebo upravovala dávkování, uvádím pak v popisu.
Roláda se nám docela osvědčila - chutnala manželovi, mámě i našim mladým, takže ji ještě určitě někdy upeču. Možná vyzkouším i tu verzi s vlašáky - manžel se s tím bude muset smířit ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji, že jste si našli čas k přečtení mého článku a třeba i k napsání komentáře. Každý mne potěší (a na každý se snažím odpovídat). Pokud vás můj blog zaujal, budu ráda, když si ho přidáte mezi sledované (na stráce úplně dole)