Robert Bryndza - Do posledního dechu

 Mám tu další přečtenou knížku od Roberta Bryndzy... Vím, že je to po krátké době, co tu od něj byla  jiná kniha, ale díky tomu, že jsem si najednou swapla celou sérii s Erikou Foesterovou, tak mám prostě "bryndzovské období" a čtu jednu za druhou. Navíc jsem tedy teď nějak neměla čas stavit se  v knihovně a půjčit si pro změnu zas něco jiného.  Ale až přečtete tenhle článek, budou zbývat už jen dvě, tak to se  mnou vydržte.


 

 

Nález těla brutálně zmlácené  dívky, která nakonec zemřela na vykrvácení, je začátkem tohoto případu Eriky Foesterové, u kterého se ocitla vlastně náhodou. K tomu, aby tuto brutální vraždu mohla vyšetřovat, se Erika  nedostává úplně lehce. Po konfliktech s nadřízenými odešla z týmu pro vyšetřování vražd na jiné oddělení, kde se věnuje spíše administrativě, což ji samozřejmě nenaplňuje.   Díky shodě okolností ale nakonec přebírá vyšetřování a jak je Erice vlastní, zakousne se do něj s obvyklou houževnatostí a neústupností. Zjistí, že v minulosti již bylo nalezeno, rovněž v kontejneru, tělo jiné  mladé dívky zavražděné podobným způsobem. Ukáže se, že obě dívky se před svou smrtí  na sociálních sítích seznámily se zajímavým mužem, se kterým se nakonec chtěly setkat. Vypadá to, že právě tento může být vrah. Jenže  je ale opatrný a dává si pozor, aby nezanechal žádné stopy. Záběry z pouličních kamer  jen naznačí, že k únosu dívek použil auto, ale víc o totožnosti pachatele nenapoví.  Netrvá dlouho a začne se pohřešovat další dívka a okolnosti případu nasvědčují tomu, že také  ona se stala obětí tohoto vraha – i ona se totiž vypravila na schůzku s tajemným mužem, s nímž se seznámila prostřednictvím internetu.

Autor v tomto příběhu otvírá aktuální téma sociálních sítí a ukazuje, jak snadné může být získat jejich pomocí spoustu údajů, které je pak možné bez větších problémů  zneužít. A také to, že na sociálních sítích nemusí být každý tím, za koho se vydává. Vrah si své oběti totiž vybírá právě na sociálních sítích, kde si vytváří smyšlenou, ale dobře promyšlenou identitu, na jejímž základě láká své oběti do pasti. Těm se pozvání na schůzku pak stává osudným.  Stejně jako v přechozí knize Noční lov i tady se kapitoly popisující  pátrání Eriky a jejího týmu střídají kapitolami popisujícími  myšlení vraha. Je trochu škoda, že tady možná autor koncept trochu víc nedotáhl – aspoň mně se zdálo, že nakonec zůstala vrahova minulost i jeho pohnutky vlastně trochu nevysvětlené. Nicméně na druhé straně nemám pocit, že by to, že vlastně sledujeme vraha souběžně s vyšetřováním, ubíralo knize výrazně na  čtivosti. I tak zde totiž zůstává dost prostoru pro napětí, kdy a jak bude vrah odhalen i zda se povede zachránit některou z obětí. Navíc můžeme sledovat i posun v Eričině  osobním životě – zdá se, že ji trochu přestávají trápit můry spojené se smrtí jejího manžela a že začíná navazovat další vztah.
Ani tentokrát mne tedy Robert Bryndza nenudil. Kniha psaná v krátkých kapitolách se četla dobře a napínavé to bylo až do konce bez ohledu na to, že jsem vraha znala téměř od začátku. Eriku jsem si oblíbila už z předchozích knih, takže se těším na další knihy z této  série. 

✦✦✦✦✧

 

Anotace

Mělo to být vysněné rande…
Šaty nasáklé krví, víčka násilně zavřená. Tak vypadá mrtvá dívka v kontejneru. Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová je na místě nálezu jako první. Problém ovšem je, že to není její případ. Nejprve si musí zajistit místo ve vyšetřovacím týmu, přesto se Erika rovnou vrhne do práce – a odhalí souvislost s jinou nevyřešenou vraždou. Obě oběti se našly ve stejném prostředí a zemřely stejným způsobem. Navíc si obě smluvily schůzku po internetu… Kdo se skrývá za falešnými profily na Facebooku a láká naivní mladé ženy na schůzku? Jak chytí Erika vraha, který vlastně existuje jen virtuálně?

Vydalo nakl. Cosmopolis v r. 2018, překlad K. Elisová, 416 stran