Výzva - 12 nej...

 Výzvu "12 nej..." vyhlásila  na svém blogu Helena a jejím cílem je ohlédnutí se za uplynulým rokem a připomenout si jeho radosti - ty větší i ty úplně malé. Já tedy píšu krátká ohlédnutí za každým měsícem, ale proč se neohlédnout ještě za rokem... Připomenout si věci příjemné nikdy neškodí. 

Leden jsme zahájili výšlapem, protože "jak na Nový rok, tak po celý rok" a turistika je naše láska. 

Z února jsem vybrala fotku z procházky k Milíčovským rybníkům, které máme za humny. A mám s ní spojený nevšední zážitek - v nestřeženém okamžiku mne labuť, kterou jsem fotila, klovla do pozadí😀

Březen - to byl náš prodloužený víkend v Kutné Hoře. Vyšlo nám počasí a tak  jsme udělali si výlet na rozhlednu Kaňk i podél Vrchlice, v Sedlci jsme si prohlédli kostnici a katedrálu a samozřejmě došlo i na chrám sv. Barbory. Ale zbyl i čas na toulání městem a skleničku vína na hradbách.

Duben je pro mne už řadu let měsícem, kdy se po zimě otvírá Valdštejnská zahrada, což mi rázem zpříjemní cestu do  práce. Vždycky už se na to těším...

V květnu jsme strávili týden dovolené ve Cvikově. Do naší paměti se zapsal nejen skvělými dorty v hotelové restauraci, ale především prima výlety. Nej asi byla návštěva městečka Oibyn, nad kterým se tyčí stolová hora se hradem a  zříceninou  středověkého kláštera.

V červnu jsme mimo jiné strávili týden na naší chatě u Hracholuské přehrady. Kromě toho, že jsme při výletě ke kamarádům do Kdyně píchli kolo, stihli jsme i výlet podél Hadovky a na zříceninu hradu Krasíkov.

Červenec byl ve znamení naší nejdůležitější rodinné události roku 2023- ženil se nám syn. Svatba byla moc hezká a novomanželé vypadají spokojeně, což je asi nejdůležitější.

V srpnu mne překvapil výlet do Nové Cerekve - v malé vesničce na Vysočině jsem opravdu nečekala krásně zrekonstruovanou židovskou synagogu se zajímavou výstavou o historii synagog (a kromě toho tam mají i hezký kostel).

Září - to byla dovolená v Jeseníkách. Vybrala jsem z ní fotku z výletu k horní nádrži vodní přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně - výhledy odtud braly dech.

Říjen byl ve znamení švestek - neurodilo se ani tolik nám, ale hlavně sousedům, kterým jsme jejich nadměrnou úrodu pomáhali likvidovat. Tolik povidel jsme s mámou snad ještě nikdy neuvařily (a o knedlících, koláčích, švestkovém čatní a dalším zpracování ani nemluvím).

V listopadu jsme si udělali výlet do Tábora. Fotka povidloně - úžasného zákusku, který mají v cukrárně skoro na náměstí, mi někde zmizela, tak aspoň pohled na táborské náměstí z kostelní věže.

A jak jsme r. 2023 výletem začínali, tak jsme ho výletem k končili - předposlední den prosince jsme se vypravili do skanzenu u Kouřimi (a zastavili jsme se samozřejmě i ve městě).

Tak tolik ohlédnutí za loňským rokem. Nepřinesl jen věci příjemné a jednoduché, ale i ty s opačným nábojeme. Takový už je život. Ale důležité je připomínat si právě ty příjemné a věřit, že i v budoucnu jich bude většina (a případně se o to i přičinit).

A úplně závěrem - Helenko, děkuji za výzvu. Byla bezva a já si psaní článku užila.