Daniel Silva - Sběratel

 Autorova série s izraelským špionem, později ředitelem izraelské výzvědné služby Gabrielem Allonem už čítá úctyhodných 23 titulů a my je snad všechny (nebo skoro všechny, protože sem tam se nám nějaká půjčená kniha nevrátí) máme doma. Daniel Silva je totiž jedním z manželových oblíbených autorů. Pokud vyjde nová Silvova kniha, tak neváhám a koupím mu ji jako dárek (a většinou ji pak přečtu i já, byť špionážní romány patří do mého čtenářského záběru jen velmi okrajově). Tentokrát jsem nový titul objevila v knihkupectví těsně před manželovými narozeninami … A výjimečně jsem ho přečetla dřív než manžel, který mi ji půjčil, když jsem si na dovolenou na chalupě zapomněla dovézt dostatek čtiva a on ještě neměl dočtenou knihu, co ode mne dostal k svátku.

 

Jak už jsem naznačila, v knize se opět setkáme s legendárním izraelským špionem Gabrielem Allonem. Ten ovšem už ukončil kariéru ředitele izraleské výzvědné služby (v románě nazývané Ústav) a nyní žije v Benátkách, kde se věnuje jedna své rodině a jednak své původní profesi – restaurování obrazů. Z této idylky ho ovšem vyruší šéf speciální jednotky italské policie, který ho požádá o konzultaci v případě vraždy, kde figuruje  před lety ukradený obraz holandského mistra. Podle všech okolností se na první poohled zdá, že se  jednalo o krádež na objednávku, která se nečekaně zvrtla. Jenže podrobnější pohled tuto teorii poněkud zpochybňuje a tak Gabriel opouští Benátky a mobilizuje svůj bývalý tým v Ústavu  z cílem zjistit především to, kdo za současnou krádeží a vraždou stojí. Jenže pátrání ho vede informacím o plánu, který by mohl mít mnohem závažnější důsledky než krádeže vzácných obrazů na objednávku. A Gabriel tak uzavírá i překvapivá spojenectví.

 

Příběh je samozřejmě fikce, ale je jako obvykle zasazen do současné politické situace, kdy probíhá válka na Ukrajině a proti útočícím Rusku jsou přijímány ekonomické i politické sankce. Tentokrát musím říci, že jsem do příběhu hůř začítala, zdálo se mi, že příběh  rozvíjí pomalu a nemá šťávu. Ke  konci knihy se ale rozběhl a začal mít trochu "grády". A přiznám se, že mi  v posledních autorových knihách trochu vadí, že hlavní hrdina je ochoten spojit se pro dosažení svých cílů s ledaským (tentokrát třeba s hackerkou, která krade na objednávku), i když tuším, že v reálu to tak možná bude (špionáž není asi hra pro „Mirky Dušíny“). Navíc mi v některých pasážích  příběh přišel  trochu moc popisný, ať už jde  přechozí osudy postav nebo politickou situaci, což bohužel spád děje trochu zpomaluje. Ještě uvidím, co knize bude říkat manžel, protože já přece jen nejsem  tak úplně zapálený čtenář špionážních románů.

Anotace

Na začátku to vypadalo na „obyčejnou“ loupež a vraždu. Když se však na místě činu – v luxusní vile jihoafrického lodního magnáta v italském Amalfi – nalezl desítky let hledaný obraz Vincenta van Gogha a nepřímé důkazy, že se zde nacházel obraz ještě mnohem vzácnější, nastal čas Gabriela Allona. Legendární bývalý šéf izraelské tajné služby sice žije v ústraní v Benátkách, kde se věnuje restaurování obrazů, avšak nabídku, aby ověřil pravost nalezeného obrazu a přišel na to, jaký další obraz se zde nacházel, přijímá. Otázkou není, kdo ukradl Koncert Johannese Vermeera tenkrát, před třiceti roky, ale kdo se ho zmocnil nyní. A zejména proč. S pomocí velmi nepravděpodobného spojence, krásné dánské počítačové hackerky a profesionální zlodějky, Gabriel brzy zjistí, že za vším se skrývá spiknutí, jež ve svém výsledku může ohrozit celý svět a uvrhnout ho do kataklyzmatu jaderné války. Že stopy míří až k samým špičkám ruské vlády, vedoucí zločinnou válku na Ukrajině, a k muži známému jako Sběratel, který o všem, co se děje, může sdělit světu tajných služeb mnohem více. Problém je ale v tom, že se podobně jako v případě krásné dánské hackerky ani v případě Sběratele nedá jednoznačně říci, do jaké míry je viník, a do jaké míry oběť. I on se ale musí stát Allonovým spojencem.

Vydalo nakl. Harper Collins v r. 2024, 416 str.