Říjen v kostce

 

Letošní říjen svým počasím dost často připomínal spíš léto než podzim. Užili jsme si spoustu slunečných a teplých dnů, i na babí léto trochu nezvyklých. I když samozřejmě došlo i na nějaké dny, kdy jsem přemýšlela, jestli nemám jít už hledat  rukavice, a deštník jsem taky párkrát důkladně prověřila. Ale celkově to bylo moc hezké babí léto. A co přinesl mně – kromě hezkého počasí?

 

Většina víkendů patřila i v říjnu chalupě. Ten první byl (stejně jako poslední zářijový) ve znamení švestek – nabídku sousedů, ať si u nich očešeme švestek, kolik chceme, jsme nedokázali odmítnout (už proto, že jinak by většina švestek spadala). Takže jsme trhali a trhali (to tedy hlavně manžel) a zpracovávali (to hlavně já).

Druhý víkend jsme se už spíš pomalu věnovali úklidu zahrady – ořezání přerostlých tújí, pálení ořezaných větví,  úpravě kompostů i záhonů na zahrádce.

Švestkobraní

Manžel a sousedovic velký  pes, ořezávání šeříku, pohled přes pole, ořezané túje 

"Úroda" brambor, na zahrádce to i v říjnu ještě kvetlo, psí víno na plotě

V Praze jsem v průběhu první tří týdnů byla zapít narození dcery jednoho našeho kolegy, na pivu se synem, když si byla něco vyzvednout na Letné. Taky jsem měla nějaké vyřizování  v pojišťovně, která sídlí úplně mimo mé obvyklé trasy.  A v říjnu jsem naposledy chodila do práce Valdštejnskou zahradou (ode dneška už je zas na zimu uzavřená a znovu se tudy projdu až v dubnu).

Cestou do pojišťovny, pivo U Glaubiců, Valdštejnská zahrada, na "Štrosu"

 

Na konci října, zrovna když byly krásné slunečné dny,  jsem si pořídila nějakou „prima“ virózu, takže jsem strávila týden doma v posteli na neschopence. Přišla jsem díky tomu o víkend na chatě, kterou manžel odjel zazimovat sám. A v průběhu celého měsíce se nám docela úspěšně na Knihobootu prodávaly knížky, které jsme vytřídili z knihovny - z 38 kousků jich už máme prodaných 21 (a za poměrně slušnou sumu).

 

Rýmičkové zátiší, pohled z okna, knížky k prodeji, rychlý oběd, když jsem sama doma

Poslední říjnový víkend jsme si protáhli o jeden den volna a strávili ho na chalupě i se synem a jeho ženou. Užili jsme si to – i proto, že jsme se od jejich svatby vlastně všichni (i s mojí mámou) viděli vlastně teprve podruhé. Vystřídali jsme se skoro všichni ve vaření (manžel dělal guláš, já bramborový salát, syn dýňovou polévku, jeho žena upekla bábovku a moje máma štrúdl). Dostali jsme dárečky ze  svatební cesty našich novomanželů a já taky o čtvrt roku opožděné narozeninové dárky. Dojeli pro brambory na uskladnění, které manžel se synem nanosili do sklepa. A zvládli jsme i částečný shrabání, resp. sfoukání  listí, prořezání švestky i část zazimování zahrady. Úplné zazimování chalupy ale necháváme až na listopad – počítáme s tím, že tam ještě jednou zajedeme.

Úplněk, pohledy od chalupy

Skládání brambor, prořezávání švestky, vysávání opadaného listí, pomocníci :)

A nakonec jídelní okénko (tentokrát výhradně domácí) a to, co se už jinam nevešlo.

Srnčí na smetaně, carpaccio se sýrem Grand padano, srnčí řízky se salátem, dýňová polévka

Dárečky, začalo padat listí, váza na chalupě, váza doma

V listopadu bychom rádi vyrazili ještě někam na prodloužený víkend, ale zatím tomu nechávám volný průběh, protože na  začátku listopadu mne jeden víkend čeká čajová burza a manžela ten další výlet do Plzně na setkání spolužáků z gymplu. A druhá půlka listopadu je ještě daleko....