Srpen v kostce

Na chalupě nám začaly pomalu červenat jeřabiny, co je neklamné znamení toho, že končí prázdniny a léto by se pomalu mělo schylovat ke konci. Počasí tomu tedy ale rozhodně nenasvědčovalo, protože letošní srpen se vyznačoval především  spoustou horkých dnů (což mi tedy moc nevyhovuje, ale vypadá to, že na tento způsob léta si asi budu muset zvyknout).

Na chalupě jsme první červencový víkend konečně domontovali všechen nábytek. Tedy s výjimkou nové kuchyňské linky, na kterou přijede odborník (ovšem až v září). Takže došlo i na vybalování pytlů a krabic, do kterých jsme většinu věcí uskladnili po dobu rekonstrukce. Na kompostu se nám rozbujely dýně a cukety a cukety zároveň začaly plodit jako o závod. Kromě nich letos kupodivu rodí i ostružina, zatímco podzimní jablka vyžírají vosy (kterých je u nás letos fakt spousta) a na nás zbydou asi jen slupky. Porazili jsme starou túji a povedlo se nám si spálit všechno chvojí. V průběhu pracovního týdne na mne pak padla nějaká viróza, takže jsem si ji další víkend kurýrovala v Praze (úspěšně, v pondělí už jsem zas mohla do práce) .

Jeřabiny - cukety - domontováno, tak rovnáme dovnitř

Viróza - ostružinová snídaně - pálíme chvojí z túje - zlatá hodinka za chalupou

Další týden jsem měla hodně pracovní - řešili jsme s kolegy komplikovanější úkol (a povedlo se nám to posunout docela vpřed). Upekla jsem si slaný koláč z cuketou a mozzarelou. Na chalupě našim jiřičkám spadlo hnízdo i s mladými, co neuměli ještě létat. Nakonec  se nám povedlo vytvořit jakési provizorní hnízdo, jiřičky si ho "adoptovaly" a mladí nakonec v pořádku vylétli. Ovšem nejdůležitější událostí týdne a vlastně i měsíc a letošního roku je fakt, že jsem se stala babičkou. Elizabeth (řečená Líza) se narodila v neděli s mírami 3,77 kg a 52 cm. Je hrozně roztomilá (což o svých vnoučatech asi tvrdí každá babička :D).

Před odchodem do práce - cestou do práce - slaný koláč z cukety - slunečnice z chalupy

Naše jiřičky - naše Líza

Ve čtvrtek mne na FB šokovala informace, že zemřela Erika, jedna z blogerek, kterou jsem pravidelně sledovala. Bylo jí jen 40 :(. Z cukety jsem tentokrát pro změnu upekla buchtu  s džemem. V pátek jsme si s manželem vyšli na večeři - volba padla na Opatovské terasy, kam to máme nejblíž. Já měla tortillu s trhaným masem a salátem s avokádem a mangem, manžel gnochi s kuřecím masem a liškovou omáčkou (dobré bylo oboje, ale manželovo lepší). V sobotu ráno jsme odjeli na chatu u Stříbra, kde jsme plánovali strávit týden dovolené a výletit po okolí. Nakonec to ovšem dopadlo tak, že manžel si udělala akorát výlet na pohotovost do Plzně s podrážděnou slinivkou a protože mu nebylo dobře, tak jsme to v pondělí ráno zabalili a vrátili se do Prahy.

Vzpomínka na Eriku - buchta z cukety - plněné tortily (Opatovské terasy) - nektarinková snídaně

Zlatá hodinka na chatě - v přehradě je málo vody - výjimečné deštivé  odpoledne

V posledním srpnovém týdnu jsme se vypravili s kytkou na hřbitov, protože můj táta by oslavil na konci srpna jednadevatesátiny. Večer jsme se pak ještě sešli u mé mámy na vzpomínkové večeři (na rozdíl od loňska jen ve třech).   A protože manželovi dala slinivka už pokoj, vypravili jsme se poslední srpnový den po dlouhé době zase na výlet (letos se nám výletně fakt moc nedařilo). Byl to výlet docela krátký -  zamířili jsme na naučnou stezku Stará Kouřim, na prohlídku kouřimského kostela sv. Štěpána a cestou domů jsme se stavili ještě na rozhledně Skalka u Vyžlovky (výlet se ještě dočká samostatného článku).

Na  hřbitově - biftek od manžela - obložená mísa od mámy - vedro

Lechův kámen - Kouřim - kostel sv. Štěpána - rozhledna Skalka 

Pokud jde o září, tak doufám, že nám přinese krásné dny babího léta (a nebude se teplotami snažit trumfnout červenec, jak to zatím vypadá podle předpovědi) a že nám snad už konečně vyjde ta dovolená, ať už na chatě nebo někde jinde...