Tuhle knížku jsem si půjčila o prázdninách v knihovně. Občas ráda dám šanci nějaké české detektivce od pro mne neznámého autora. Někdy zaujme, jindy nikoliv. To už je riziko "podnikání". Ale když je to kniha půjčená z knihovny, tak případné zklamání tolik nebolí (narozdíl od toho, když si člověk knížku, která ho zklame, koupí).
Příběh nás zavede do městečka Vlčice, kde na náměstí provozuje kavárnu pohledná čtyřicátnice Gábina a její dvojče Klára má téměř naproti své květinářství. Obě sestry tak mají dokonalý přehled, co se v městečku šustne. Když zmizí mladá pekařka perníčků, která své výrobky dodávala i do Gábininy kavárny, rozhodnou se obě sestry zjistit, co se vlastně stalo. Jejich úsilí podpoří i fakt, že o pekařku Blanku se strachuje i její přítel Radek, který si na pátrání po ní najal soukromého detektiva Davida Holzmana.
Tato kniha je prvním příběhem ze série Klára a Gábina. Ač se kniha tváří jako detektivka, tak motiv pátrání po zmizené Blance je tak trochu odsunut na vedlejší kolej. Jednak maloměstskými pomluvami, drby, skandály a podezřeními, které obě sestry náruživě sbírají, a jednak jejich milostnými eskapádami. Čtenář se tak trochu ztrácí v záplavě jmen a informací o tom, kdo, s kým, co a proč ... a o samotné ztracené Blance se vlastně nedoví skoro nic. Hlavní hrdinky mi v průběhu příběhu byly čím dál méně sympatické - jak svou zálibou v drbech, tak svým přesvědčením, že právě ony mají patent na rozum. Knihou jsem se sice prokousala až na samý konec, ale musím říci, že tak od poloviny už mne to nebavilo a rozhodně nemám chuť se pustit do další knihy ze série.
Anotace
Na malém městě ví skoro každý, kde se co šustne, ale dvojčata Klára a
Gábina to vědí do puntíku. A strašně rády do všeho strkají nos, což
nelibě nese soukromé očko David Holzman, který si v nedalekém okresním
městě založil výnosnou detektivní kancelář. Když zmizí mladá pernikářka,
od které Gábina kupuje její skvostné sladkosti do své kavárny, je oběma sestrám jasné, že je něco špatně...
Vydalo nakl. MOBA v r. 2020, 255 str.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji, že jste si našli čas k přečtení mého článku a třeba i k napsání komentáře. Každý mne potěší (a na každý se snažím odpovídat). Pokud vás můj blog zaujal, budu ráda, když si ho přidáte mezi sledované (na stráce úplně dole)