Siobhan Curham - Vypravěčka z Osvětimi

 Jednu knihu s tematikou Osvětimi jsem si půjčila o prázdninách v knihovně (článek tady), druhou jsem získala  v rámci spolupráce s nakladatelstvím Grada a  dočetla jsem ji před pár dny. Na moje dojmy z této knihy se tedy podíváme právě v dnešním článku.

Hrdinkou této knihy je  Claudette Weilová, která je spisovatelkou žijící v Paříži a  přátelé jí říkají Etty.  Etty je sice Židovka, ale svou víru nepraktikuje. Nicméně i tak přijde  díky protižidovským zákonům o možnost vydávat své knihy. A právě v ten den se náhodně seznámí s polským Židem Tomaszem a díky tomuto krátkému setkání se začne znovu pomalu k víře vracet. Přispěje k tomu i setkání s majitelem antikvariátu v židovské čtvrti Sollym, kterého začne pravidelně navštěvovat. Ale situace v okupované části Francie je pro židy stále horší a horší a Etty nakonec díky protižidovským opatřením skončí v internačním táboře Drancy a odtud dál její cesta spolu dalšími Židy vede do koncentračního tábora v Osvětimi. Na místě, které by bylo možné bez váhání označit za peklo na zemi, místě plném zimy, vlhka, hladu, vyčerpávající práce, nekonečné krutosti dozorců, smrti. A v tomto pekle na zemi se Etty přinést alespoň trochu světla pomocí krátkých optimistických příběhů, bajek či pohádek. Původně je vypráví jen mladinké Daniele, aby jí pomohla aspoň na chvíli zapomenout na každodenní útrapy tábora. Ale postupně její příběhy zaujmou i další vězenkyně jejich baráku a tak Etty vnáší malinké plamínky světla i do jejich životů.

Příběh a postava Etty jsou fiktivní, ale byly inspirovány osudy skutečných postav. Autorka ve své knize chce předat poselství o tom, že žádný z těchto příběhů by neměl být zapomenut, že bychom si příběhy obětí holocaustu měli stále připomínat, aby se už nikdy nevrátil.  Kniha osudy jednotlivých postav zobrazuje citlivě a věrohodně a ač se nadměrně nevyžívá v krutých detailech, tak dokáže osvětimské peklo čtenářům myslím dobře přiblížit. Stejně jako myšlenku, že příběhy, které se odehrávají v naší hlavě, nám nikdo vzít nemůže. Není to veselé čtení - to ostatně není žádná kniha z prostředí koncentračního tábora, ale je prodchnuté určitým poselstvím. 

Za možnost se s knihou seznámit děkuji nakladatelství Grada, na jehož stránkách si ji můžete koupit i vy.

Anotace

Spisovatelka Etty Weilová musela opustit byt s výhledem na Seinu, kde tvořila své romány, a projít temnými branami Osvětimi. Tváří v tvář otřesné realitě se ale nevzdala, odmítla ztratit víru ve fantazii a svým vyprávěním se pokusila uniknout do hezčího světa. Její příběhy dodávaly vnitřní sílu a naději nejen jí, ale i ostatním ženám. Jenže v táboře čekala smrt na každém kroku, a tak se v Etty zrodilo pevné odhodlání – přežít a jednou o tom všem napsat. Aby vrátila život lidem, které milovala. Člověk totiž doopravdy zemře teprve tehdy, když se na něj zapomene.

Vydalo nakl. Cosmopolis v r. 2024, překlad L. Libovická, 328 str.