pondělí 30. září 2024

Siobhan Curham - Vypravěčka z Osvětimi

 Jednu knihu s tematikou Osvětimi jsem si půjčila o prázdninách v knihovně (článek tady), druhou jsem získala  v rámci spolupráce s nakladatelstvím Grada a  dočetla jsem ji před pár dny. Na moje dojmy z této knihy se tedy podíváme právě v dnešním článku.



Hrdinkou této knihy je  Claudette Weilová, která je spisovatelkou žijící v Paříži a  přátelé jí říkají Etty.  Etty je sice Židovka, ale svou víru nepraktikuje. Nicméně i tak přijde  díky protižidovským zákonům o možnost vydávat své knihy. A právě v ten den se náhodně seznámí s polským Židem Tomaszem a díky tomuto krátkému setkání se začne znovu pomalu k víře vracet. Přispěje k tomu i setkání s majitelem antikvariátu v židovské čtvrti Sollym, kterého začne pravidelně navštěvovat. Ale situace v okupované části Francie je pro židy stále horší a horší a Etty nakonec díky protižidovským opatřením skončí v internačním táboře Drancy a odtud dál její cesta spolu dalšími Židy vede do koncentračního tábora v Osvětimi. Na místě, které by bylo možné bez váhání označit za peklo na zemi, místě plném zimy, vlhka, hladu, vyčerpávající práce, nekonečné krutosti dozorců, smrti. A v tomto pekle na zemi se Etty přinést alespoň trochu světla pomocí krátkých optimistických příběhů, bajek či pohádek. Původně je vypráví jen mladinké Daniele, aby jí pomohla aspoň na chvíli zapomenout na každodenní útrapy tábora. Ale postupně její příběhy zaujmou i další vězenkyně jejich baráku a tak Etty vnáší malinké plamínky světla i do jejich životů.


Příběh a postava Etty jsou fiktivní, ale byly inspirovány osudy skutečných postav. Autorka ve své knize chce předat poselství o tom, že žádný z těchto příběhů by neměl být zapomenut, že bychom si příběhy obětí holocaustu měli stále připomínat, aby se už nikdy nevrátil.  Kniha osudy jednotlivých postav zobrazuje citlivě a věrohodně a ač se nadměrně nevyžívá v krutých detailech, tak dokáže osvětimské peklo čtenářům myslím dobře přiblížit. Stejně jako myšlenku, že příběhy, které se odehrávají v naší hlavě, nám nikdo vzít nemůže. Není to veselé čtení - to ostatně není žádná kniha z prostředí koncentračního tábora, ale je prodchnuté určitým poselstvím. 

Za možnost se s knihou seznámit děkuji nakladatelství Grada, na jehož stránkách si ji můžete koupit i vy.

Anotace
Spisovatelka Etty Weilová musela opustit byt s výhledem na Seinu, kde tvořila své romány, a projít temnými branami Osvětimi. Tváří v tvář otřesné realitě se ale nevzdala, odmítla ztratit víru ve fantazii a svým vyprávěním se pokusila uniknout do hezčího světa. Její příběhy dodávaly vnitřní sílu a naději nejen jí, ale i ostatním ženám. Jenže v táboře čekala smrt na každém kroku, a tak se v Etty zrodilo pevné odhodlání – přežít a jednou o tom všem napsat. Aby vrátila život lidem, které milovala. Člověk totiž doopravdy zemře teprve tehdy, když se na něj zapomene.
Vydalo nakl. Cosmopolis v r. 2024, překlad L. Libovická, 328 str. 





18 komentářů:

  1. Stáňo,děkuji za seznámení s knihou.Někde jsem ji viděla,nevím,zda v knize a nebo v knihovně,ale neměla jsem zrovna odvahu číst něco z války,přitom knih z války jsem kdysi přečetla hodně.Mohu číst jakkoli drsnou detektivku a říkám si,je to jenom kniha.Tady u té knihy by to nešlo..Ale nezavrhuji,možná si ji přečtu až budu na to připravená.Teď je té války kolem nás nějak moc.Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jitko, mám to podobně - detektivky a thrillery beru jako pohádky pro dospělé. Knihy o skutečných událostech nebo těmito událostmi inspirované jsou jiná "disciplína" a po těch inspirovaných příběhy z 2. sv. války nebo současným násilím nesáhnu pokaždé.
      Hezký den

      Vymazat
  2. Mám to podobně jako Jitka. Drsné detektivky mi nevadí, jsou to vlastně takové pohádky pro dospělé. Ale příběhy, které mají reálný základ a stát se mohly, mi dobře nedělají.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ali, mám to stejně. Ale líp to snesu v knihách než na filmovém plátně...

      Vymazat
  3. Mohu knížky s touto tématikou číst, ale teď by se mi asi nechtělo. Ale stejně si titul píšu.
    Měj se hezky !
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hanko, já tu knihu měla snad měsíc, než jsem se do ní pustila.
      Měj se fajn

      Vymazat
  4. Díky za recenzi. Přeji hezké podzimní dny s knihou)))

    OdpovědětVymazat
  5. Stáňo, mám to stejně jako Jitka,Sv.

    OdpovědětVymazat
  6. Knihu neznám a přiznám se, že téma holocaustu úplně nevyhledávám :) Já jsem radši na romantiku nebo krimi...

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem primárně čtenář krimi, ale občas to proložím i něčím jiným. A tady jsem rozhodně nelitovala.

      Vymazat
  7. Stáňo, hodně jsem o ní slyšela, ale zatím jsem jí do ruky nevzala.
    Děkuji za recenzi a přeji hezký den. Helena
    https://sincerehelena.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Heleno, myslím, že tento titul stojí za přečtení.
      Hezký den

      Vymazat
  8. Četla jsem ji a líbila se mi moc. Na blogu už článek mám, takže víš....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Míšo, já ho tenkrát cíleně přeskočila (snažím se nečíst recenze na knížky, které už mám doma k přečtení). Dočetla jsem tvůj článek až dneska a musím říci, že se ti recenze moc povedla

      Vymazat
  9. O knize slyším prvně a moc děkuji za představení. Já teď mám doma dost knih z koncentračního táboru, ale dám si tuto na seznam.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Petro, tahle knížka myslím za přečtení stojí.

      Vymazat

Děkuji, že jste si našli čas k přečtení mého článku a třeba i k napsání komentáře. Každý mne potěší (a na každý se snažím odpovídat). Pokud vás můj blog zaujal, budu ráda, když si ho přidáte mezi sledované (na stráce úplně dole)