neděle 25. srpna 2024

Lily Graham - Dítě z Osvětimi

 Příběhy z období druhé světové války a s motivy holocaustu nebývají lehké čtení a hodně lidí se jim zcela vyhýbá. Já občas pro některou knih s tímto tématem sáhnu, byť je nějak aktivně nevyhledávám, protože tato smutná etapa dějin by neměla být zapomenuta. I  tuto knihu mi do ruky přihrála náhoda - narazila v knihovně v regálu s vrácenými knihami.



Autorka v knize vypráví příběh Evy, dívky z pražské židovské rodiny. Její životní lásku a krátké manželství krutě přetrhla válka. Po přežívání Evy i celé její rodiny v prvních letech války je všechny čeká nejprve deportace do sběrného tábora v Terezíně, odkud jsou pak postupně odsunuti do místa, které si oprávnění vysloužilo označení "peklo na zemi", do vyhlazovacího tábora Osvětim. Sledujeme osudy Evy i jejich spoluvězenkyň, jejich přežívání v krutých podmínkách koncentračního tábora, kde jsou neustále vystaveny zvůli dozorců, zimě, hladu, špíně, nemocem,  vysilující práci, které se střídá s neustálými nástupy. Evě se podaří za pomoci dalších spoluvězňů vypátrat manžela a dokonce se s ním i setkat. Toto setkání má ovšem následek - Eva otěhotní..
Příběh má dvě časové linky - jedna mapuje Evininy osudy  v Osvětimi, druhá v období před tím, než se v Osvětimi ocitla. Tyto časové linky se nijak nepletou - jednak jsou každá psána jiným typem písma a jednak i obsahově jsou kontrastní ...


Kniha má nepochybně silné téma, ostatně příběh je založen na skutečném osudu Lenky Kohnové, která se narodila na konci r. 1944 v osvětimském koncentračním táboře a má být připomínkou nezlomné naděje a vůle na přežití.  Nicméně ji považuji za promarněnou příležitost - autorka totiž tento skutečný  příběh upravila a obalila romantickým příběhem, který mi připadá hodně odtržený od reality. Zplození dítěte po delším pobytu v koncentračním táboře je hodně nereálné (ženy v těchto nelidských podmínkách velmi brzo přicházely o menstruaci), navíc za situace, kdy její muž byl za jakýsi prohřešek surově zbit dozorci a Eva se s ním setkává právě v této situaci (v realitě matka Lenky Kohnové přišla do Osvětimi již těhotná a nebyla poslána do plynu jen proto, že si ji pro své pokusy vybral nechvalně známy doktor Mengele). Stejně tak nereálná je zmínka o tom, jak vězně s tyfem léčili nacisté antibiotiky. A autorka má v textu i faktografické chyby (např. pokud jde o účastníky Mnichovské dohody).  Škoda, protože to ten původní příběh tak trochu devalvuje.


Anotace
Narodila jsem se do světa, který mi chtěl upřít právo na život. Těmito slovy začíná historický román spisovatelky Lily Grahamové zasazený do nemilosrdného světa koncentračního tábora v Osvětimi. Jeho hlavní hrdinka, Eva Adamiová, dívka židovského původu žijící v Praze, se ocitá uprostřed bouřlivých událostí podzimu roku 1938, kdy nacistické Německo rozšiřuje svůj životní prostor a postupně se zbavuje těch, kteří v něm žijí, pracují a milují. Po záboru Československa nastupuje Eva se svojí rodinou do transportu a po několika měsících ve sběrném táboře Terezín odjíždí do pekla na zemi – do Osvětimi. Čtenáři se zájmem o dějiny druhé světové války a Holocaustu už pravděpodobně přečetli jiné knihy na podobné téma, ale možná se ještě nesetkali s příběhem o ženách, které v koncentračním táboře porodily a s nasazením vlastního života svoje děti ochránily a udržely při životě.
Vydalo nakl. Kontrast v r. 2022, 312 stran



28 komentářů:

  1. Stáni, díky za další nahlédnutí do knižního okénka. Od úrazu hlavy nevydržím číst knihy, asi víš, takže jsem ráda za tvoje recenze. Je škoda, že tady byl upraven skutečně silný příběh a možná i devalvován událostmi, které se pravděpodobně nemohly stát. Měj pohodové dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, těší mne, že tě mé recenze baví.
      Hezký den

      Vymazat
  2. Moc ráda podobné knihy už nečtu,ale měli bychom si je pořád připomínat.V mládí jsem podobných knih přečetla hodně,ale jak jsem starší více to na mě doléhá.A to jsem zvyklá na čtení i dost drsných krimi.Stáňo,hezký začátek nového týdne

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jitko, já si toto téma musím taky dávkovat. Krimi mne tolik nezasahují - beru je jako pohádky pro dospělé, zatímco o příbězích z doby holocaustu člověk ví, že to byla krutá realita.
      Měj se fajn

      Vymazat
  3. Stáňo, i já sahám po takových knihách, ale musím si tohle téma dávkovat. Škoda těch faktografických chyb.
    Děkuji za tip a přeji příjemný den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Heleno, mám to podobně - víc podobných knih za sebou nečtu.
      Hezký den.

      Vymazat
  4. Když se mi do ruky kniha s takovým příběhem dostane, přečtu si ji. Ale pak se musím odreagovat nějakým lehčím tématem.
    Hezký den !
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hanko, mám to taky tak, takže jsem teď přečetla román pro ženy, detektivku, co moc detektivka nebyla, a čtu další detektivku.
      Měj se fajn

      Vymazat
  5. Číst takovou knihu by mě strašně štvalo. Jak víš, knihy o holocaustu, druhé světové válce, mám ráda a tohle bych nepřekousla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Příběh by si podle mého zasloužil lepší zpracování

      Vymazat
  6. Stáňo, občas také sáhnu po tomhle tématu, ale s mírou. Přesto bychom si tuhle dobu měli připomínat, možná by si pak spousta lidí víc vážila té dnešní. Měj se hezky, pá 🤨

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, právě - zapomínat by se nemělo...
      Hezký den

      Vymazat
  7. Stáňo, škoda, že se kniha úplně nepovedla. Já dřív přečetla docela dost knížek na toto téma, ale poslední roky nějak nemůžu, absolutně by mě to rozsekalo. Ale určitě se k nim vrátím, pár jich doma čeká v knihovně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si podobná témata taky nevybírám až tak často.

      Vymazat
  8. ano, já to taky nedávám...Sv.

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj Stáňo moc ráda bych si ji přečetla ale oči nedovolí....tak musím vždy rači kouknout nějaký ten film.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tady moc litovat nemusíš, považuji tu knížku za slabší. Lepší podle mne byl třeba Fotograf z Osvětmi.

      Vymazat
  10. Stáňo, jsem jedna z těch, kteří se těmto tématům vyhýbá a možná, že si toho autorka byla vědoma a proto tu drsnou skutečnost chtěla přikrášlit tím nereálným romantickým příběhem. To by mi asi také vadilo. A pokud se autor pustí do díla, které se zakládá na skutečných událostech, měl by také skutečné události dodržet. I když to byl zřejmě autorčin záměr, aby čtenář slabší povahy knihu nazaklapl a dočetl ji. Kdysi jsem si mohla vybrat zájezd do Polska v kombinaci Krakov a Vielička a nebo Krakov a Osvětim. Zvítězila Vielička.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně právě to "zromantičtění" u tohoto tématu úplně nesedlo.
      Hezký den

      Vymazat
  11. Já mám tuhle knížku doma - dostala se ke mně taky náhodou, když jsem na ni narazila v knihkupectví za pouhých 49 kč. Téma mě zajímá, i když podobné knihy nečtu často.
    Hezký den. 🙂

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nikolo, myslím, že knihy s tématikou holocaustu se moc často číst nedají - je to přece jen hodně těžké téma.
      Měj se fajn

      Vymazat
  12. Ahoj Stáni, skutečně silné téma. Mně doma též čeká jedna knížka s Osvětimskou tématiko, ale nějak furt ne a ne po ní sáhnout. Ostatně musím se přiznat, že si teď na čtení neudělám tolik času :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sabčo, já mám doma taky ještě jednu knížku s osvětimskou tématikou (vybrala jsem si ji z nabídky Grady), ale budu si muset dát se čtením odstup...
      Měj se fajn

      Vymazat
  13. Ahoj Stáni,
    ještěže jsem to nečetla, ty chyby by mě hodně štvaly.
    Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, u knihy s tímto tématem mi to tak nějak vadí dvojnásob.
      Měj se fajn

      Vymazat
  14. Tuto knihu mám doma taky, zatím nepřečtenou a tak jsem trochu smutná z tvého hodnocení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Petro, mně vadily hlavně faktické chyby (a to já je fakt nehledám) a kromě toho se mi zdál příběh nepravděpodobný. Ale není to tak, že by se to nedalo číst.

      Vymazat

Děkuji, že jste si našli čas k přečtení mého článku a třeba i k napsání komentáře. Každý mne potěší (a na každý se snažím odpovídat). Pokud vás můj blog zaujal, budu ráda, když si ho přidáte mezi sledované (na stráce úplně dole)