Radka Třeštíková - Veselí

 
Knížku jedné ze současných populárních českých autorek Radky Třeštíkové, jsem si náhodně vybrala u mámy v knihovně, když mi došlo doma všechno čtení.  Jde o knihu vydanou niž před časem, pro mne  to byl druhý titul od této autorky (tím prvním byla už před lety kniha Bábovky). A teď vám na něj nabízím  svůj pohled na ni

 
 

 

Elišce je třiatřicet a vlastně jí nevychází nic – ani pracovní ani osobní život. A tak se vrací zpátky do rodného městečka na jižní Moravě, odkud před 15 lety odešla do Prahy.  Vracet se zpátky k rodičům, do svého bývalého dětského pokojíčku není jednoduché a Elišce to neusnadňuje ani fakt, že v jejím rodném domku nefunguje vlastně nic – ani vztahy mezi rodiči ani topení a kotel na teplou vodu. Navíc se tu Eliška po 15 letech cítí docela sama -   vlastně nikoho pořádně nezná, spolužačky se vdaly a mají rodiny,  stejně jako její studentská láska. 
 

 

Kniha je napsaná v ich formě, a tak v Eliščině vyprávění sledujeme jak snaží popasovat se se svým životem ve staronovém prostředí. A moc jí to nejde – ať už jde o podnikání (proboha, proč si otvírala zrovna obchod s rybářskými potřebami, když o rybaření nic neví?), snahy najít si náplň volného času (začít chodit na se svou matkou na cvičení pro matky s dětmi - to jako fakt?) nebo o vztahy, kdy tak trochu chodí hned s tím, hned s oním a občas vlastně tak trochu s oběma.  Do tohoto nepříliš utěšeného stavu ještě přichází vážná nemoc jednoho z rodičů…  A poměrně výrazným rysem knihy je i to, že téměř všechny postavy mluví moravským nářečím
 

 

Musím říci, že jsem knihu dočetla s vypětím sil. S hlavní hrdinkou jsem se nedokázala příliš ztotožnit, přišlo mi, že se v řadě případů chovala jako naprostá koza (ať už jde o vztahy s muži nebo podnikání). Možná některé situace byly myšleny jako nadsázka a měly být vtipné, ale mne to nějak neoslovilo  - buď se mi zdály trapné nebo nudné.  A nesedělo mi ani to moravské nářečí – zdálo se mi tam násilně naroubované (ale to může tedy být tím, že žiju v podstatě celý život v Praze a s nářečím se nepotkávám). Vlastně jediná pasáž, která  mne zaujala, byla ta,  kde se hrdinka vyrovnává se ztrátou otce. Byla sice smutná, ale přišla mi celkem věrohodná – na rozdíl od jednání hrdinky i dalších postav ve zbytku knihy. Myslím, že si další knížku od R. Třeštíkové zas hned tak nepůjčím. A musím říci, že ani obal knihy mne nezaujal – působí na mne vlastně podobně jako kniha. Neuspořádaně  a násilně vesele.

 
 

 Anotace
Když dojdete až na konec slepé ulice, máte dvě možnosti, přešlapovat na místě, anebo se vrátit. Třiatřicetiletá Eliška se rozhodla pro návrat. Zpátky na jižní Moravu. Do svého dětského pokoje. K rodičům. K sobě samé. Ke své podstatě. Protože doma jsou odpovědi.
Nová kniha s autobiografickými prvky se jmenuje Veselí podle Třeštíkové rodného Veselí nad Moravou.
Vydalo nakl. Motto v r. 2018, 424 stran