Yrsa Sigurðardóttir - Kořist

 Yrsa Sigurdardóttir je asi jednou z nejznámějších islandských spisovatelek v oblasti thilleru a detektivních románů. Já jsem od ní ale kupodivu ještě nic nečetla, takže jsem uvítala možnost si v rámci spolupráce s nadkladatelství Grada objednat její nejnovější knihu Kořist. 

 

 

Záchranáři pátrají po skupině pohřešovaných turistů, kteří se vydali do nehostinné oblasti Islandu, aniž komukoliv blíže specifikovali cíl své cesty. Vzhledem k tomu, že se pohřešují už týden, je v podstatě jedinou nadějí, že našli útočistě v některém z horských srubů. Nakonec u jednoho ze srubů objeví mrtvou ženu, která je zcela nepochopitelně téměř bez oblečení. Pokračující  pátrání pak přináší další hrůzné nálezy - těla další tří osob. Všechny zemřely na podchlazení, paradoxně napůl vysvlečení.
Dům, který záchranářka Jóhanna koupila se svým manželem, policistou Geirim, má svá tajemství a zdá se, že se tu občas dějí divné věci - Jóhanně se zdá, že na ní sahají malé studené ručky, sousedův pes na cosi soutředěně hledí v jejich zahradě...
Divné věci se dějí i na odlehlé radarové stanici stojící na útesu - radar občas funguje jinak než by  měl, od vchodu se ozývá zvonek, i když tam nikdo nestoji... A Hjorvara, který tu pracuje jen krátkou dobu, navíc zneklidňuje postupné odkrývání minulosti jeho rodiny. To odstartovala růžová botička, kterou na zahradě jejich bývalého domku našli jeho noví majitelé.

 

Autorka střídá všechny tři dějové linie, přičemž ta první je vlastně rozdvojená - jsme svědky pátrání po zmizelých turistech a zároveň se v některých kapitolách vracíme o týden zpět a sledujeme cestu skupiny turistů směrem k ledovci v opuštěné oblasti Islandu. Všechny tři dějové linie mají trochu mysteriózní atmosféru způsobenou nevysvětlitelnými jevy, takže udržují čtenáře v napětí, co za vším může být. Linka ztracených turistů pak nezapře inspiraci záhadnou smrtí členů Djatlovovy výpravy (pokud nevíte, o jakou výpravu jde, tak můžete kouknout sem), ke které došlo v šedesátých letech minulého století na severním Urale (zmrzlá těla v podstatě bez oblečení nalezená na různých místech, rozříznutý stan). Autorka  motiv této  dodnes nerozluštěné záhady přenesla do chladného a  pustého islandského prostředí. A ve mně vzbudila zvědavost, jak k jejímu řešení přistoupí. Počkala jsem si až do poslední kapitoly... 

 

 

Příběh bych označila za kombinaci hororu a thrilleru s detektivními a mysteriózními prvky. Ač příběhy s mysteriózním nádechem zrovna nevyhledávám, tak se mi kniha překvapivě docela líbila. Autorka hezky proplétá všechny linie příběhu, kdy osoby z jedné dějové linky zasahují i do části té další, takže se mi to četlo dobře a hezky plynule (ani jsem neměla problém se orientovat v ději - vzdor divným islandským jménům a  časovému posunu některých kapitol). Jen mé racionálno by chtělo rozluštění všech záhad a divných jevů - a toho se mi minimálně v jedné dějové lini nedostalo. Ale jinak bych řekla, že moje první setkání s touto islandskou autorkou dopadlo velmi dobře.
A já děkuji nakl. Grada za zaslání recenzního výtisku. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.
 
 

 

Anotace
V nehostinných podmínkách islandské ledové pustiny se ztratí čtyřčlenná skupinka turistů. Co je přimělo vyrazit za tak drsných podmínek zcela mimo civilizaci? A proč opustili bezpečí srubu takřka nazí? Záchranářka Johanna a její kolegové z pátracícho týmu jsou povoláni do akce a narážejí na velice podivné stopy. Na osamocené radarové stanici na pobřeží Stokksnes mezitím dochází k nevysvětlitelným, hrůzu nahánějícím událostem. Rudá kaluž krve uprostřed nedotčeného sněhu, dětská botička pohřbená desítky let pod zemí, život dobrovolně ukončený v mořských vodách hluboké skalní průrvy. Sníh nepřestává padat a tajemných událostí přibývá, jako by je mrazivé počasí přitahovalo… Po skončení série Freyja & Huldar přichází Yrsa Sigurdardóttir s děsivě obrazným příběhem plným bizarních nevysvětlitelných jevů, zasazeným do nejopuštěnější islandské divočiny, ze které bez ohledu na počasí ucítíte mráz pod kůží.
Vydalo nakl. Metafora v r. 2023, překlad L. Korecká, 344 str.