Dalamánky bez kynutí

 Když jsem u Hanky na blogu Šťastné dny uviděla recept na dalamánky bez kynutí, říkala jsem si, že bych je mohla vyzkoušet. Zatím jsem zkoušela domácí housky, ale ty se právě musí nechávat kynout... Což je nesporná výhoda. A podle Hanky už jsem zkoušela péct dvakrát a pokaždé úspěšně - tvarohová štola  už u nás zdomácněla (a recept na ni jsem předala několika kamarádkám) a  svatomartinské rohlíčky mají nakročeny k témuž.
Do pečení podle receptu od ní z blogu jsem se tedy pustila bez velkých obav. A doufám, že Hance nebude vadit, že si recept schovám i sem na blog, abych ho příště rychle našla. Protože příště určitě bude.

 

 

Suroviny

600 g hladké mouky (měla jsem 2/3 klasické bílé, 1/3 žitné)

 5 lžic oleje

2 lžičky soli

kmín 

370 ml vody 

kostka droždí 

1,5 lžičky cukru

vejce na potření, sůl a kmín na posyp  

 

 

Asi v polovině vody s cukrem jsem nechala vzejít droždí. Do prosáté mouky jsem přidala sůl, kmín, olej,  kvásek i zbylé množství vody. Hnětačem jsem  zpracovala těsto tak, aby vytvořilo kompaktní kouli na nelepilo se na stěny mísy. Těsto jsem rozdělila na 12 dílů, ze kterých jsem tvořila  dalamánky. Ty jsem nahoře nakrojila (tedy - já  zkusila nastřižení nůžkami, ale asi nakrojení bude lepší), potřela jsem je vejcem a posypala kmínem a solí. Pekla jsem v troubě vyhřáté na 200° asi 30 minut (Hanka uváděla 20 minut, ale mně se po této době ještě nezdály, tak jsem přidala; možná to bylo proto, že jsem do trouby dala plech s vodou, abych neměla pečivo vysušené).

 

 

Dalamánky u  nás měly jednoznačný úspěch - druhý den večer už nebyl ani jeden (a to jsme doma jen dva). Příště si jen recept přepočítám na půl kila mouky, a to z prozaického důvodu, že se mi na plech vejde jen 9 dalamánků a dopékat 3 zvlášť je trochu otrava (a 9 by nám jich stejně mohlo stačit).

Každopádně, Hanko, díky za recept.