pátek 19. listopadu 2021

Maurizio Onnis & Luca Crippa - Fotograf z Osvětimi

 Další titul půjčený z knihovny... Kniha se vrací do období druhé světové války a patří mezi literaturu faktu. Dalo by se říci bohužel, protože to, co popisuje je myslím hodně mimo chápání asi všech normálních lidí.
 


 
Wilhem Brasse  je po matce Polák, po otci Rakušan. Po okupaci Polska se odmítne přihlásit k německé národnost a pokusí se přejít hranice, aby se přidal k exilové armádě.  Díky tomu nakonec skončí v koncentračním táboře Osvětim.  Po čase se díky tomu, že je zručný fotograf a mluví německy,  stane táborovým fotografem. Fotí vězně pro táborovou evidenci, dokumentaci života v táboře, včetně plynových komor a spalovacích pecí, zvrácené lékařské pokusy pověstného doktora Mengelho i další „lékařů“, podobenky na doklady pro bývalé vězně, kteří se  přihlásili k Němcům a mají se infiltrovat do polského odboje, i podobenky esesáků, kteří je posílají domů. . To mu na jedné straně umožnuje  lépe přežívat osvětimské peklo, ale také ho to lidsky velmi zasahuje. Ví, že většina těch, které zvěčnil na svých fotografiích nebude již za pár dnů či týdnů mezi živými. Navíc neustále čelí přesvědčování německých důstojníků, aby se přihlásil k německé národnosti, často se skrytou výhružkou, že jeho trvání na polské národnosti by se mu mohlo velmi vymstít.  V průběhu své práce táborového fotografa se mění jeho postoj od trpného přežívání a pocitů viny i bezmoci,  přes a pomoc dalším vězňům a přesvědčení, že musí přežít, aby mohl podat svědectví o hrůzách tábora,  až po  spolupráci s táborovým odbojem, kterému předává informace, které při své práci získá.
 


Wilhelm Brasse je skutečná osoba a příběh byl napsán na základě jeho svědectvtí a vyprávění. Jako osvětimský fotograf nafotil za dobu svého pobytu v koncentračním táboře kolem 50 000 fotografií. Část z nich se mu (přes příkaz  esesáků celý fotografický archiv spálit) povedlo zachránit. Tyto fotografie se staly svědectvím o hrůzách, které se v Osvětimi odehrávaly i obžalobou jejich vykonavatelů. A po návratu z Osvětimi se už nikdy nevrátl k práci fotografa, protože při pokusu postavit se znovu k fotografickému aparátu před objektivem  znovu viděl oběti osvětimského pekla, které v táboře fotil.
 


Knížka není lehké čtení, ale je to svědectví o zvěrstvech a zločinech, které se staly a jejich hrůznost překonávala veškerou lidskou fantazii. Svědectví o zrůdnosti nacistického režimu, na které by se nemělo zapomínat ani dnes.  Kvůli jeho obětem i kvůli tomu, aby nedošlo k jejich opakování.
 


Anotace
Příběh muže, který ve vyhlazovacím táboře dostal za úkol dokumentovat vězně, popravy i obludné experimenty na lidech. Historická biografie na pomezí biografického románu vypráví osudy Wilhelma Brasse, který byl v létě 1940 internován v Osvětimi. Tam se mu podařilo přežívat díky tomu, že byl šikovný fotograf, a pro nacistickou mašinerii, libující si v přesné evidenci a dokumentaci, fotografoval vězně, ale i popravy a lékařské pokusy na lidech. Dohromady zhotovil přes 50.000 snímků. Kniha rekonstruuje pět let, které Wilhelm Brasse strávil ve vyhlazovacím táboře, a vychází z historických dokumentů a ze vzpomínek samotného autora, který zemřel v roce 2012 ve věku 94 let.
Vydalo nakl. Ikar v  r. 2019, 264 stran.
 

26 komentářů:

  1. To zni vazne moc dobre, hodne me zajima toto období a tema. Moc dekuju za tip :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Ano, připomínat se to musí, paměť lidí selhává, ale nevím, jestli bych tohle čtení dala.
    Stáňo, měj pohodovou sobotu, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Heleno, myšlenka na to, že to byla skutečnost, nikoliv fikce autora, je mrazivá. Zas teď budu chvíli číst lehčí literaturu...
      Hezký víkend

      Vymazat
  3. Už jsem o této knížce slyšela, ale nevím, jestli bych po ní sáhla.
    Měj pěkný den, Stáňo !
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, odpočinková literatura to není (a to jsem měla vydání bez fotopřílohy s některým fotkami z Osvětimi).
      Hezký den

      Vymazat
  4. Stáni, je důležité nezapomenout a připomínat si. Kdybych neměla problém po úraze se čtením a to už zřejmě na furt, tuhle knihu bych si určitě přečetla. Četla jsem i psychiatrické posudky Hitlera, protože mě to zajímalo, jen mi to trvalo půl roku. Díky za recenzi. Měj pěknou sobotu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, souhlasím - je dobré si občas připomenout... I když to není příjemné čtení.
      Hezký víkend

      Vymazat
  5. Četla jsem podobné. Je to těžké náročné čtení.

    OdpovědětVymazat
  6. Je to určitě hodně náročné čtení, většinou musím číst postupně, abych to vstřebala.
    Zapomínat nesmíme...
    Přeju pohodovou neděli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ilono, čtení do tramvaje na cestu do práce to zrovna není... A asi bych nezvládla více takových knih po sobě...
      Měj se fajn

      Vymazat
  7. Ahoj Stáni,
    napsala jsi to přesně, těchto knih je třeba, nikdy bychom neměli zapomínat na to, co se stalo. Nikdy se to nesmí už zopakovat...
    Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  8. Jak pises, Stano , meli bychom si to obdobi pripominat, nezapomenout... Na me je to tezke tema, citlive, proto vzdy musi nastat spravny cas, abych neco takove cetla nebo sledovala na TV. Nicmene tvuj popis zni dobre, a fakt, ze jde o realnou osobu, je na jedne strane pro knizku neskutecnym prinosem, na druhe strane cteni by mne prislo jeste o neco bolestivejsi. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marcelo, vystihla jsi to dcoela přesně - díky tomu, že jde o vzpomínky reálné osoby, tak z celé knihy ještě víc mrazí.

      Vymazat
  9. Muselo to být náročné čtení, nejsem si jistá, jestli bych ho zvládla, asi by mi neudělalo moc dobře na psychiku..

    Another Dominika

    OdpovědětVymazat
  10. Narovinu, asi bych neměla žaludek to číst. Osvětim jsem navštívila a já myslím, že jednou za život to úplně stačí. Každopádně věřím, že to dokáže velmi přiblížit, kdo se o to zajímá nebo chce o tom vědět více...

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně takhle stačila návštěva Terezínské pevnosti...

      Vymazat
  11. Knihy z období druhé světové války, které jsou aspoň částečně postaveny na faktech, čtu ráda. O Fotografovi jsem ještě neslyšela, tak děkuji za tip na četbu, která by mě zřejmě dost bavila.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně tohle téma taky docela zajímá, ale nedá se to číst moc často. Měj se fajn.

      Vymazat
  12. Trefa do černého, tento žánr a celkově podání knihy je totálně pro mě. Zajímám se o historii 2sv. :)

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jestli tě toto období zajímá, tak by se ti knížka mohla líbit.

      Vymazat

Děkuji, že jste si našli čas k přečtení mého článku a třeba i k napsání komentáře. Každý mne potěší (a na každý se snažím odpovídat). Pokud vás můj blog zaujal, budu ráda, když si ho přidáte mezi sledované (na stráce úplně dole)