Maurizio Onnis & Luca Crippa - Fotograf z Osvětimi

 Další titul půjčený z knihovny... Kniha se vrací do období druhé světové války a patří mezi literaturu faktu. Dalo by se říci bohužel, protože to, co popisuje je myslím hodně mimo chápání asi všech normálních lidí.

 

 

Wilhem Brasse  je po matce Polák, po otci Rakušan. Po okupaci Polska se odmítne přihlásit k německé národnost a pokusí se přejít hranice, aby se přidal k exilové armádě.  Díky tomu nakonec skončí v koncentračním táboře Osvětim.  Po čase se díky tomu, že je zručný fotograf a mluví německy,  stane táborovým fotografem. Fotí vězně pro táborovou evidenci, dokumentaci života v táboře, včetně plynových komor a spalovacích pecí, zvrácené lékařské pokusy pověstného doktora Mengelho i další „lékařů“, podobenky na doklady pro bývalé vězně, kteří se  přihlásili k Němcům a mají se infiltrovat do polského odboje, i podobenky esesáků, kteří je posílají domů. . To mu na jedné straně umožnuje  lépe přežívat osvětimské peklo, ale také ho to lidsky velmi zasahuje. Ví, že většina těch, které zvěčnil na svých fotografiích nebude již za pár dnů či týdnů mezi živými. Navíc neustále čelí přesvědčování německých důstojníků, aby se přihlásil k německé národnosti, často se skrytou výhružkou, že jeho trvání na polské národnosti by se mu mohlo velmi vymstít.  V průběhu své práce táborového fotografa se mění jeho postoj od trpného přežívání a pocitů viny i bezmoci,  přes a pomoc dalším vězňům a přesvědčení, že musí přežít, aby mohl podat svědectví o hrůzách tábora,  až po  spolupráci s táborovým odbojem, kterému předává informace, které při své práci získá.

 

Wilhelm Brasse je skutečná osoba a příběh byl napsán na základě jeho svědectvtí a vyprávění. Jako osvětimský fotograf nafotil za dobu svého pobytu v koncentračním táboře kolem 50 000 fotografií. Část z nich se mu (přes příkaz  esesáků celý fotografický archiv spálit) povedlo zachránit. Tyto fotografie se staly svědectvím o hrůzách, které se v Osvětimi odehrávaly i obžalobou jejich vykonavatelů. A po návratu z Osvětimi se už nikdy nevrátl k práci fotografa, protože při pokusu postavit se znovu k fotografickému aparátu před objektivem  znovu viděl oběti osvětimského pekla, které v táboře fotil.

 

Knížka není lehké čtení, ale je to svědectví o zvěrstvech a zločinech, které se staly a jejich hrůznost překonávala veškerou lidskou fantazii. Svědectví o zrůdnosti nacistického režimu, na které by se nemělo zapomínat ani dnes.  Kvůli jeho obětem i kvůli tomu, aby nedošlo k jejich opakování.

 

Anotace
Příběh muže, který ve vyhlazovacím táboře dostal za úkol dokumentovat vězně, popravy i obludné experimenty na lidech. Historická biografie na pomezí biografického románu vypráví osudy Wilhelma Brasse, který byl v létě 1940 internován v Osvětimi. Tam se mu podařilo přežívat díky tomu, že byl šikovný fotograf, a pro nacistickou mašinerii, libující si v přesné evidenci a dokumentaci, fotografoval vězně, ale i popravy a lékařské pokusy na lidech. Dohromady zhotovil přes 50.000 snímků. Kniha rekonstruuje pět let, které Wilhelm Brasse strávil ve vyhlazovacím táboře, a vychází z historických dokumentů a ze vzpomínek samotného autora, který zemřel v roce 2012 ve věku 94 let.

Vydalo nakl. Ikar v  r. 2019, 264 stran.