pátek 26. listopadu 2021

Lucie Šilhová - Beru to na sebe

 Po dočtení Fotografa z Osvětimi jsem si řekla, že je zase pro změnu čas na nějakou nenáročnou četbu a z hromádky knih z knihovny, které mi leží na noční stolku, jsem si vybrala knihu Beru to na sebe. Její autorkou je novinářka Lucie Šilhová, která řadu let vedla přílohu Ona Dnes a pracovala a psala i pro celou řadu dalších časopisů určených přvážně ženám (Cosmopolitan, Elle, Puls, Marianne).


 
 
Tahle knížka nemám děj. Je to souhrn malých postřehů ze života, trapasů i úspěvných zážitků ženy na prahu padesátky. Povídání o tom, co tak  řeší ženy. O chlapech, rodičích i o dětech, o šéfech,  kolegyních i  kamarádkách. O hubnutí, dovolených, úklidu, oblékání i nakupování. Každá kapitola, kterých je v knize dvanáct a jsou ozančeny jmény jednotlivých měsíců,  je věnována převážně jednomu tématu, ale občas autorka volně přejde jinam. Někdy jsem se u čtení bavila, občas i nahlas smála, někdy naopak spíš nudila. Vlastně je knížka tak trochu jako život - nahoru a zase dolů. Psaná je většinou svížně, s humorem i nadhledem.  Rozdělení do kapitol podle měsíců mi přišlo trochu zbytečné a úplně mi nevyhovovalo. Tohle není typ knížky, kde by se člověk zabral do čtení a nechtěl ji odložit, protože chce vědět jak to dopadne. Víc by mi vyhovovalo rozdělení na víc kratších celků podobných krátkým fejetonům v rozsahu dvou až tří stránek. Ale jako čtení před spaním nebo třeba do metra to špatné není - díky absenci souvislého děje nehrozí, že se začtete tak, že budete usínat nad ránem, nebo že přejedete dvě stanice. Co mne nezajalo vůbec, je obálka - nelíbí se mi barevná kombinace (a ani použité odstíny) zelené, modré a růžové.
✦✦✦✧✧
 

 
Anotace
O tom, co si ženy myslí, ale nikdy to neřeknou nahlas
Jsem hezká, ale ne Barbie, jsem chytrá, ale ne intelektuálka, jsem vtipná, ale ne za každou cenu. Takovou ženu by chtěl každý muž. Než však k této dokonalosti žena dozraje, stihnou se jí zpravidla kromě obzorů rozšířit i boky a kromě životních zkušeností prohloubit vrásky. Tak co je vlastně nejdůležitější? Přece nadhled, humor a zážitky. A o tom tahle knížka je. Potkáte se v ní s ženou bez make-upu, bez iluzí, bez krajek. Zato opravdovou a především velmi, velmi důvtipnou.
Vydalo nakl. Motto v r. 2019, 224 stran 


A Ještě připomínám, že kdo by si chtěl zasoutěžit o pár čajů (třeba k nějaké hezké knížce), tak má až do úterý 30. 11.  možnost tady

21 komentářů:

  1. Díky za tip. Kniha vůbec nevypadá špatně )))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, je to takové nenáročné čtení, párkrát jsem se docela zasmála :).
      Měj se krásné a ať už je ti dobře.

      Vymazat
  2. To vypadá zajímavě. Občas mám na něco takového chuť, i když věkové mi to neodpovídá. Ale možná po ní mrknu. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sabi, tak budeš mít náhled na to, co tě čeká - k 50 se dohrabeme skoro všichni :D
      Hezký víkend

      Vymazat
  3. Ano, ten obal taky není podle mého gusta ;) ale možná se po ni podívám v knihovně.
    Jinak se mi poslední dobou už dvakrát stalo, že jsem se začetla na nástupišti (vlak měl trošku zpoždění nebo jsem čekala na přípoj) a samozřejmě jsem naskakovala na poslední chvíli :D
    Přeju prima víkend.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ilono, mněta kombinace barev prostě nesedí. Já občas přejedu stanici v metru, ale tam je to snadno napravitelne :)
      Hezkou neděli

      Vymazat
  4. Naprosto chápu, že to chtělo odlehčení, Stáňo!
    Děkuji za recenzi a přeji pohodový den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Heleno, občas se to musí prostřídat.
      Hezkou neděli

      Vymazat
  5. Stáňo, zdravím. Lucii Šilhovou znám z MF. Děkuju za prima tip. Hezký advent přeje Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  6. odlehčení je třeba...i v čtení,Sv.

    OdpovědětVymazat
  7. Marcela Nordic Passion28. listopadu 2021 6:53

    S obálkou souhlasím, ale zasmát se se hodí vždy:-). M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podle ohlasů soudím, že obálka se fakt moc nepovedla - nejsem jediná komu se nelíbí.
      Hezký zbytek neděle

      Vymazat
  8. Někdy je čas na neročnou četbu a tahle vypadá, že je přesně tím :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Stáni, ano ten obal není moc povedený. Díky za další recenzi, a říkala jsem si, že to jméno odněkud znám... Měj pohodovou první adventní neděli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, Lucie Šilhová psávala myslím sloupky do Ona Dnes. A ta knížka je přesně takové to fejentonové psaní.
      Hezkou adventní neděli i tobě

      Vymazat
  10. Jakmile kniha nemá děj, tak to bohužel není úplně pro mě. Ráda si přečtu biografie, ovšem pokud jsou napsané formou příběhu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tahle by pro tebe nebyla - ta je psaná spíš fejetonovým stylem.

      Vymazat
  11. Ahoj Stáni,
    toto není úplně typ literatury, kterou bych sama vyhledávala, ale asi před rokem jsem měla recenzní výtisk podobných povídek Pořád se to děje a to se mi moc líbilo. Tuto autorku neznám, nebo její jméno si tedy nepamatuji.
    Díky za recenzi!
    Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat

Děkuji, že jste si našli čas k přečtení mého článku a třeba i k napsání komentáře. Každý mne potěší (a na každý se snažím odpovídat). Pokud vás můj blog zaujal, budu ráda, když si ho přidáte mezi sledované (na stráce úplně dole)