pátek 13. srpna 2021

Stanislav Češka - Smrt ve Stuttgartu


Mám tu druhou knihu z edice „Původní česká detektivka“, kterou jsem si přinesla v hromádce prázdninového čtení z knihovny. Z té první, jak už víte, jsem úplně nadšená nebyla. Jak v mých očích dopadl druhý kousek, to si můžete přečíst teď.
 
 
 
Tahle detektivka nás nezavede do německého prostředí, jak by se mohlo zdát z názvu. Stuttgart je totiž loď brázdící vlny Brněnské přehrady. A právě na ní objeví Stanislav Berka, bývalý brněnský policista sloužící u mordparty a nyní soukromý detektiv, mrtvolu muže.  Ukáže se, že jde o bývalého tiskového mluvčího premiéra. Zanedlouho Berka narazí, tentokrát pro změnu v trolejbuse, na další mrtvolu, u které pitva odhalí stejný způsob smrti – otravu způsobenou vpichem jedovaté látky.  O vraždy se začne zajímat sám premiér země  Klement Chládek, protože obě oběti s ním měli kdysi něco společného.   A protože  Stanislav  Berka pro premiéra už nějaké případy řešil, rozhodne se ho znovu povolat do služby, aby se mohl vyšetřování obou vražd, k nimž přibude posléze ještě další, věnovat oficiálně.  



Příběh je napsán v první osobě a vypravěčem je právě soukromý detektiv Stanislav Berka. Ten v rámci popisu pátrání nezapomene obšírně zmínit jak  všechna svá pátrání v předchozí době, tak životní příběh premiéra, což zabere v podstatě první čtvrtinu knihy. Samotný detektiv mi k srdci moc nepřirostl, jeho postava je napsaná tak, že z ní čiší samolibost a  přesvědčení o vlastní výjimečnosti a dokonalosti. Tváří se jako etalon čestnosti a spravedlnosti, ovšem  vůbec mu nevadí, aby pracoval pro premiéra, který má poměrně problematickou minulost, a inkasoval od něj tučné honoráře.
Ani jinak mi kniha nepřišla zajímavá, snad jen způsob provedení vražd byl docela neotřelý. Vlastně to, co mi nejvíc utkvělo v paměti, je fakt, že mi lezl na nervy hlavní hrdina. Což je trochu málo.
A zajímalo by mne, jestli ten, kdo navrhuje obálky, ty detektivky čte. Minule byla lacině bulvární a neseděla k obsahu, tady je na obálce mrtvola v kaluži krve, ovšem v knize se vraždí jedem...  
✦✧✧✧✧


 
Anotace
Dvanáctý příběh soukromého detektiva Standy Berky začíná na lodi Stuttgart na Brněnské přehradě, kde Berka zase jednou navštíví jejího kapitána Jendu Horna, svého dlouholetého přítele. Cesta uplyne klidně a bez problémů. Jenže na konečné zastávce lodní dopravy ve Veverské Bítýšce oba kamarádi zjistí, že jediný cestující, který se spolu s nimi vyskytoval na horní palubě lodi, už není mezi živými. Zdánlivě zemřel přirozeně, dokud ovšem profesorka Motlová při pitvě neobjeví vpich jehly v mužových zádech a nezjistí, že byl otráven. Případ si přebírají detektivové Berkova přítele plukovníka Motla z brněnské mordparty...
Vydalo nakl. MOBA v r. 2019, 240 stran






16 komentářů:

  1. Ahoj Stáni,
    i když mi anotace nepřišla špatná, tak tvoje hodnocení mě zrovna nenadchlo. Já jsem zrovna dočetla hodně zajímavou knihu od Roberta Harrise, srpnové přečteno bude hodně různorodé.
    Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, mně anotace taky nepřišla špatná, ale ten detektiv mi lezl hrozně na nervy...
      Hezký den

      Vymazat
  2. Stáni, díky za další recenzi. Ano, občas nechápu, co má kniha společného s obálkou. S Bárou řeším často obálky jejich knih a posuzujeme návrhy a prvním kritériem je, že obálka musí souznít s obsahem. Měj pohodovou sobotu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, mně se to teď stalo (a právě u edice Původní česká detektivka) podruhé za sebou. Mám ráda, když má knížka zajimavou obálku, ale taky jsem přesvědčená, že musí především korespondovat s dějem V poslední době se mi líbily obálky u knížky Barabary Erskonové nebo M. Klevisové.
      Hezký víkend

      Vymazat
  3. Vím, že jsou i u nás v knihovně, ale nikdy mě nenalákaly. No, a očividně u tohoto ani není o co stát a ani v předchozím případě. Navíc, pokud se to stalo na palubě lodi, nazval bych to jinak. A že obrázek neodpovídá, to je další střípek zklamání.
    Sice momentálně nečtu, ale snad už na to bude taky čas!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martine, tady se to moc nepovedlo asi celkově. Já si zelenou edici většinou půjčuji v létě - je to takové nenáročné čtení. A občas se narazí i najakou slušnou.

      Vymazat
  4. No, na nějakou velkou pecku to tedy nevidím...
    Děkuji, že si četla i za mě a přeji hezký večer, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, já od zelené edice nic moc neočekává, takže ani zklamání nebývá veliké :). Tady to opravdu pecka nebyla. Občas se něco vydaří víc.
      Měj se fajn

      Vymazat
  5. No tak si ji nanapíšu na seznam do knihovny :-).
    Hezkou neděli, Stáni!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hanko, řekla bych, že o nic moc nepřijdeš ;-)
      Hezký den

      Vymazat
  6. Já s oblibou říkám: Do knížky nevlezu, dokud ji nedočtu. Stejně mě ale potom mrzí, že se třeba nepovedla.
    Hezký den. 🙂

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdybych si tu knihu koupila, tak by mne to mrzelo víc. Půjčená z knihovny jen stála trochu času... Já knížky v 95% případů dočítám, ono je to i tím, že čtu hodně detektivky a i když není nic moc, chci vědět, kdo je pachatel ;-)
      Měj se fajn

      Vymazat
  7. Marcela Nordic Passion16. srpna 2021 17:49

    Zřejmě nečte, Stáňo,:-))), taky bych ji zřejmě nečetla. M.

    OdpovědětVymazat
  8. Některé knížky z téhle edice také občas čtu, ne moc, ale přece. Zatím jsem měla docela štěstí. Ne snad, že by to byly nějaké bomby, ale dočetla jsem vždycky. Detektivky mám hodně ráda, ale teď jsem zrovna dočetla (za den) útlou knížku Petry Dvořákové Vrány, a to detektivka není. Je skvělá a určitě donutí každého čtenáře trochu se nad příběhem zamyslet. Musela jsem si na ní v knihovně počkat, ale stála za to. Můžu doporučit. Zdravím 😉

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, díky za tip. Jinak já od zelené edice nic moc nečekám, tak můžu být jen příjemně překvapena :D.
      Hzeký den

      Vymazat

Děkuji, že jste si našli čas k přečtení mého článku a třeba i k napsání komentáře. Každý mne potěší (a na každý se snažím odpovídat). Pokud vás můj blog zaujal, budu ráda, když si ho přidáte mezi sledované (na stráce úplně dole)