Březen v kostce 2025

Další měsíc letošního roku je za námi. Stejně jako únor přinesl už počasí poněkud aprílové - désť, mráz i sluníčko. A co (kromě toho aprílového počasí) přinesl konkrétně mně? To si můžete přečíst na následujících řádcích.

Protože jsem si na úplném konci února pořídila nějakou virózu, tak jsem březen zahájila neschopenkou. První dny jsem prospala, pak už to bylo lepší, jen jsem byla unavená a tak jsem víceméně povalovala s knížkou a s noťasem na břiše a nechala se rozmazlovat od manžela.  Ale docela mne to štvalo, protože zrovna bylo krásné počasí a moje viróza nám zkazila výletní plány.  Na konci týdne pak mámu přeložili z interny na oddělení geriatrie a následné péče, což se ukázalo jako docela průšvih, protože to byla spíš "nepéče" (bylo by to na delší povídání, kterým to tady nechci zahlcovat).  Radost mi udělala Hanka z blogu Baví mne to, která mi uháčkovala krásného medvídka pro Lízu a ještě k tomu přibalila dárečky pro mne.

Na neschopence - nemocnice - potkala jsem muflony - dárky od Hanky

V sídlištních záhoncích - nadívané holoubě - anglická játra a domácí hranolky

Druhý týden jsem kromě návštěvy mámy v nemocnici, jsem se pilně věnovala shánění nějakého jiného zařízení, kde by mámě opravdu poskytovali péči, která by ji aspoň trochu postavila na nohy, protože jsem viděla, jak na té geriatrii den ze dne chátrá. Což bylo problematičtější o to, že máma potřebuje dialýzu a ne každé zařízení následné péče bylo ochotné to zajistit.  Ve středu, kdy jsem nešla za mámou do nemocnice, jsem se cestou z práce stavila u mladýchTaky jsem udělala inventuru mrazáku a z nalezených švestek upekla koláč. Snacha mne pozvala na holčičí brunch (byly jsme v bistru Tvaroh na Letné) a pak jsem ještě skočila pohrát si s Lízou.

Švestkový koláč - cestou do práce - Líza - první krokusy

Kostel sv. Antonína - turecká vejce a domácí limonády (Tvaroh) - Líza

Třetí březnový víkend byl docela nabitý. Především se mi pro mámu povedlo sehnat umístění v Domově třetího věku, dokonce i na jednolůžkovém pokoji a máma se ve středu  stěhovala. Sice se tu na péči doplácí, ale máma tam už zřetelně pookřála, má zajištěnou rehabilitaci a celkově je spokojená. Kromě toho jsme byli s kolegy posedět v restauraci Tlustá myš - jedna moje dlouholetá kolegyně odchází do důchodu, tak to byla taková rozlučka. O víkendu jsem se nejdřív zúčastnila výměnné čajové burzy a pak jsme jeli navštívit mámu. A v neděli jsme místo původně zamýšleného výletu díky počasí vyrazili na návštěvu výstavy na Chodovské tvrzi (obrazy Emmy a Barbory Srncových a studentská tvorba) a po ní na oběd do restaurace Stejkárna, která je kousek od nás a my tam ještě nebyli.

Cestou do restaurace - Tlustá myš - trhané vepřové (Tlustá myš) - čajová burze

Za mámou v Domově třetího věku - hyacint

Narcisky - hyacint (omylem podruhé) - dvakrát z výstavy

Stejkárna 

Poslední týden jsem byla dost v práci a pak taky za mámou (mám to tam z ruky, ale to, že se tam mámě líbí a že s ní pravidelně rehabilitují, stojí za komplikovanější cestu domů).  jsme oslavili kulaté jubileum jedné kolegyně z mého bývalého odboru. Nejdřív posezením v práci u dortíku, pak v restauraci Kolkovna. Já jsem pokračovala sladkým, protože jsem cítila, že na mne leze nějaká rýma a pila jsem čaj, ke kterému se přece jen lépe hodí moučník než tatarák. A březen jsem zakončila stejně jako jsem zakončila únor a začala březen - s odřeným nosem a bolavou hlavou. Jen jsem tentokrát neměla neschopenku, ale vylízala jsem se z toho za za víkend. 

Moučník od kolegyně - cestou z práce - krém brulle (Kolkovna) - kytičky v trávníku

Poslední březnový den trávím na školení, kde ve volných chvílích dopisuji tento článek. Nějaká fotka bude až v článku dubnovém. A přemýšlím o dubnové dovolené, ke které jsme se možná trochu přiblížili (dohodou, kam vlastně pojedeme).