Děvín

 V minulém článku jste s nám došli z Pavlova přes Děvičky až do Klentince. Dneska budeme pokračovat dál - z Klentnice se přes kopec Děvín vrátíme zase do Pavlova (měli jsme tam auto, tak nám ani nic jiného nezbývalo).

Z rozcestí před Klentnicí jsme se pustili po červené - chvíli podél silnice, pak se cesta stočila směrem do lesa. Od rozcestí Soutěska jsme stoupali až ke skále Strážce a pak dál na rozcestí pod Děvínem, kde jsme po zelené  vyšli na vrch Děvín, který se kromě nadmořské výšky 550 m n.m. pyšní i vysílačem umístěným na jeho vrcholu. Odtud jsme se vrátili zpátky na červenou a po ní jsme došli až k rozcestí pod Děvičkami. Tam jsem se pustili kousek po zelené, ale tam, kde se spojovala se žlutou, jsme sešli dolů z kopce k silnici, která nás dovedla až zpátky do Pavlova. Ještě jsme se došli podívat na místní kostel sv. Barbory a pak už jsme zamířili na parkoviště k autu.

I když ještě není květen, tak zejména na stráních otočených k jihu to už docela kvetlo. Asi největším zážitkem pro mne bylo, když jsme po zelené pod Děvičkami  procházeli strání plnou kosatců nízkých. Už jsme se potkali i předtím, ale tady jich opravdu byly spousty. Nádherné jsou i výhledy do kraje - jak ze samotného Děvína, tak i z vyhlídek po cestě k němu. Zejména na Novomlýnské nádrže je z Děviček i Děvína pěkný pohled.

Celkem jsme ušli asi 14 km s převýšením asi 535 výškových metrů.

A obvyklých pár poznámek na konec... Cesta je vhodná spíš pro pěšáky než pro cyklisty, s kočárkem bych se na ni nepouštěla asi vůbec. Mezi Klentnicí a Děvičkami není žádná možnost občerstvení, v Pavlově je řada vinných sklípků i nějaká restaurace, ale vzhledem k tomu, že jsme tam byli mimo sezónu, tak byla většina zavřená (a my ani neměli potřebu něco hledat, protože jsme mířili na večeři).