Nový Hrádek u Kunratic

Po slunečných dnech v průběhu týdne předpověď na sobotu bohužel naznačovala, že slunce se konat nebude a máme očekávat spíš mraky a ochlazení, ale  protože dopoledne nepršelo, zvolili jsme aspoň krátkou procházku. Vyrazili jsme do Kuratického lesa (kterému se říká taky Krčský a je oblíbeným místem pro vycházky i sport obyvatel okolnícch sídlišť), konkrétně k Novému Hrádku.

 

 
K Novému Hrádku, kterému se také říká Kunratický se dál vyrazit z několika míst - od metra Roztyly, z Kunratic, z Krče kolem rybníka Labuť... My to máme za humny, takže jsme vyrazili z domova  přes starý Chodov, kolem stejnojmenné stanice metra přes sídliště Horní Kunratice. Tam jsme přešli ulici U Kunratického lesa a Kunratickým lesem jsme pokračovali po modré turistické značce až ke zřícenině

 

 Nový Hrádek u Kunratic je zřícenina královského gotického hradu. Na lesnatém ostrohu nad Kunratickým potokem ho nechal postavit král Václav IV - stavbu hradu nařídil roku 1411 a již z roku 1412 existují záznamy o králově pobytu na hradě. Hrad svou úlohu plnit velmi krátce. Nejdůležitěší událostí v jeho historii je smrt krále Václava IV - ten zde zemřel 16. srpna 1419. V polovině r. 1420 byl hrad obležen pražským husitským vojskem a po půlročním obléhání byl v lednu 1421 definitivně dobyt a zdevastovaný zapálen. K jeho obnově již nikdy nedošlo, pouze v 18. stol. byla ve zřícenině kaple sv. sv. Jana Nepomuckého, později bylo zdivo z hradu rozebíráno na stavby v okoli. V r. 2013 byl proběhla rozsáhlá sanace zachovaných zbytků hradu - došlo ke statickému zajištění, byly vykáceny stromy a postaven nový dřevěný most přes šíjový příkop. Kolem zříceniny probíhá závod Velká kunratická - stoupání od Kunratického potoka je snad nejtěžší a nejobávanější částí závodu.

 

Od zříceniny modrá značka docela ostře klesá až Kunratickému potoku. Odtud jsme se dali podél potota po žluté až Dolnomlýnskému rybníku (kde jsme svou přítomností naštvali husí párek) a od něj pak stále podél potoka po zelené k  Hornomlýnskému rybníku  a k rybníku Šeberák. Odtud jsme původně chtěli jet autobusem domů, ale protože nám ujel takřka před nosem, tak  jsme pokračovali k hospodě U Zavadilů, kde jsme si dali pivo (mají fakt dobrou Plzeň) a oběd (ten nás moc nenadchl - játra na roštu byla trochu vysušená a brambory by naopak ještě chvíli vaření snesly). A od kostela jsme pak už fakt opravdu jeli domů.

 

 

A na závěr obvyklá statistika - ušli jsme 9 km a nevystoupali skoro nic (tedy asi 50 výškových metrů, ale to nestojí za řeč).