středa 11. ledna 2023

Kateřina Tučková - Bílá Voda

 Letošní novinku spisovatelky Kateřiny Tučkové, autorky známých Žítkovvkých bohyní nebo Vyhnání Gerty Schnirch, předcházela velká očekávání. Spisovatelka prý knihu připravovala  téměř deset let a dvakrát ji přepisovala. Já jsem knihu koupila mámě k svátku a musím říci, že jsem se těšila, až ji dočte a budu si ji moci od ní půjčit. Nakonec se mi dostala do ruky někdy v první půli prosince a četla jsem ji skoro měsíc, protože je to knížka fakt tlustá a navíc to není úplně lehké čtení. 

 
 
Klášter, psychiatrická léčebna a pak vlastně už jen pár domů - to je Bílá Voda, malá vesnice v podhůří Rychlebských hor. A právě sem, do kláštera přichází hledat útočiště  novinářka a  bývalá alkoholička Lena, která utíká před světem i sama před sebou, před svými démony. Tady se potkává se sestrou Evaristou, řeholnicí, která vede  klášter  místo zestárlé a zdravotně nezpůsobilé představené Tobie. Právě z jejího podnětu začne dávat dohromady dokumenty v Tobiině pracovně, kde posléze najde i Tobiin deník. Prostřednictvím tohoto deníku pak  začne odkrývat osudy řeholnic, které byly v rámci akce R v padesátých letech internovány v klášteře Bílá Voda, kde žily v nepřestavitelně těžkých podmínkách a za soustavné šikany tehdějšího režimu.

 
 
V knize se proplétá celá řada linek - dominantní je postupně odkrývaný příběh příslušnic řeholních řádů, které byly v Bílé Vodě internovány, který kniha sleduje  vlastně téměř celou druhou polovinu dvacátého století. Tady hrají prim deníkové zápisky sestry Tobie doplněné  fiktivními  dokumenty, které mají ilustrovat tehdejší dobu (zprávy udavačů StB, dopisy mezi církevními představiteli, hlášení církevních tajemníků, zprávy z věznice ...). Samostatné kapitoly jsou pak věnovány některým protagonistům příběhu, především jednotlivým řeholním sestrám. Další linku pak tvoří příběh Leny - jejího obtížného sžívání se s klášterní komunitou i  vzpomínek, ve kterých se postupně odkrývá její minulost.

 
 
Tato kniha není (jak autorka sama upozorňuje) historický dokument, jde o beletrii napsanou na základě historických skutečností. Postavy tedy nejsou reálné, byť některé v realitě předobraz mají (třeba v postavě Leopolda Plojhara je jasně k poznání kněz Josef Plojhar, který spolupracoval s komunistickým režimem a byl ministrem zdravotnictví). Autorka si v příběhu  rovněž "vypůjčila" historii poutního kostela Panny Marie Pomocné, který se nenachází nad klášterem Bílá Voda, ale několik desítek kilometrů odtud - u Zlatých Hor. Rovněž řád Anežčiných panen, jehož příslušnice hrají v příběhu hlavní roli, je fiktivní - autorka se nechtěla zatažením do příběhu dotknout žádného existujícího řádu.

 
 
Stejně jako předchozí autorčina kniha, kterou jsem četla (Žítkovské bohyně), je tato kniha napsána na základě důkladného studia historických pramenů, takže čtenáři poskytne skutečně obraz tehdejší doby a přístupu komunistického režimu k řeholním komunitám, jejichž příslušnice se nechtěli vzdát své víry. Spojení se současným příběhem Leny pak podle mého názoru celou knihu oživuje a přidává jí na čtivosti, aniž by se čtenář (aspoň podle mého) v ději ztrácel. Navíc zde autorka opět otevírá další temná, nepříliš  známá místa naší histori - jak pokud jde o internaci řeholních sester, ale třeba o otázku  kněžského svěcení žen v katolické církvi.  Možná v knize mohlo být méně fiktivních dokumentů, možná mohly být kratší, možná měl být konec trochu jiný, nicméně před autorkou smekám a  knihu určitě doporučuji k přečtení, byť to vzhledem k tématu  není lehké nebo odpočinkové čtení.
 

Anotace
Dlouho očekávaný přelomový román o ženách, víře a zlu.
Bílá Voda. Takto poeticky se jmenuje pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Právě sem o několik století později přijíždí Lena Lagnerová, aby se tu skryla před svou minulostí,
která ji přivedla na pokraj sebevraždy. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim zosobněný démonickým páterem Plojharem odvlekl v rámci Akce Ř všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Mladičká Evarista tehdy dostala na výběr: vrátit se do civilního života, nebo s ostatními sdílet jejich příští osud. Nezaváhala ani na okamžik. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a vystavena ponižování v komunistickém kriminálu i mučení, aby se vzdala víry v Boha. Marně. Lena však zjistí, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a brzy pochopí, že démoni obcházející minulost bělovodských řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu...
Vydalo  nakl. Host v r. 2022

32 komentářů:

  1. Knížku bych si ráda přečetla i když musím dodat, že Žítkovské bohyně mě po přečtení spíše zmátly, nevím proč, a téma je to zajímavé, jako dítě jsem potkávala jeptišky, které chodily do továrny a leccos jsem doma slyšela.Vyrůstala jsme v padesátých letech. Jiřina z N.
    díky za tip.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiřino, v postavách Žítkovských bohyň jsem se taky občas ztrácela, tady jsem neměla problém
      Hezký den

      Vymazat
  2. Stáňo, tak tuto knihu si půjčím v knihovně. Super tip, děkuji. ☺

    OdpovědětVymazat
  3. Stáňo, sama jsem ještě nečetla, mamka a Terka byly nadšené, i když to téma je skutečně náročné!
    Přeji příjemný den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Heleno, mně se kniha taky líbila, je to neobvyklé téma a zajímavě zpracované. K přečtení určitě doporučuji.
      Hezký den

      Vymazat
  4. Stáňo za mne píše K. Tučková o velice zajímavých obdobích v našich novodobých dějinách. Žítkovské bohyně nebo Moravský Manchestr byly úchvatné. Vyhnání Gerty Schnirch a teď Bílou vodu jsem nečetla. V knihovně je nemají a spíš bych si je vypůjčila od nějakých jiných čtenářů, ale věřím, že jsou stejně čtivé jako ty předcházející knihy. Pamatuji si, jak kdysi řeholnice pomáhaly v nemocnicích, a pak je najednou stáhli a nikdo je už nikdy neviděl. Myslím si, že alespoň tak trošku se tímto románem dostalo do povědomí, jak se s nimi zacházelo. Zdraví Iwka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Iwko, já zas nečetla Moravský Manchester a Vyhnání G.S. Ale podívám se po nich v knihovně, protože zatím se mi obě knížky autorky líbily.

      Vymazat
  5. Bílou vodu mám v knihovně na zápis, ale stále jsem nepřišla na řadu.
    Hezký den!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hanko, on o ní bude asi velký zájem a lidem taky dlouho trvá, než to přečtou. Tak ať na tebe brzo dojde.
      Měj se fajn

      Vymazat
  6. Bílou Vodu má doma mamka a už se moc těším, až si ji od ní půjčím. Předchozí knihy od Tučkové se mi opravdu líbily. Je to vynikající spisovatelka, už jen díky tak obsáhlé historické rešerši.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Báro, myslím, že historické podklady má autora sestudované fakt dobře. Já si chci ještě přečíst Vyhnání G.S., ale až zas za čas - knížky této autorky jsou na čtení přece jen náročnější.
      Hezký den

      Vymazat
  7. Knížka vypadá fakt zajímavě :).

    OdpovědětVymazat
  8. Knihu mám doma také, ale ještě jsem se k ní nedostala :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já ji doma taky nějakou dobu měla, než jsem se do ní pustila. Je hodně tlustá a není to úplně jednoduché čtení

      Vymazat
  9. Schovávám si ji na prázdniny )))Eva
    http://es-ideas.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Až budeš mít víc času na čtení ? Já většinou na dovolenou vozím nějaké detektivky doplněné romantikou...

      Vymazat
  10. Mám ji staženou do čtečky od léta a k tomu ještě další neveselé kousky a vzhledem k tomu, jak s námi svět otáčí, nezvládám číst nic než veselé a lehké kousky. Zatím….

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si chci od Tučkové přečíst i Vyhnání Gerty S., ale zas za nějakou dobu. Musím to proložit nějakou oddychovou literaturou.

      Vymazat
  11. Ahoj Stáni, já tyhle knihy obdivuju a považuju za kvalitní literaturu, ale obávám se, že pro mě by to bylo na odpočinkové čtení docela náročné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sabčo, já to tak různě střídám, ale asi víc čtu oddychovku (za což kromě romantiky považuju i detektivky a thrillery - to jsou takové pohádky pro dospělé ;-)), po nějakých vážnějších tématech sahám méně často. Teď se asi pustím do nového Bryndzy.

      Vymazat
  12. Marcela Nordic Passion15. ledna 2023 v 15:56

    Bohyne se mi libily, i tento roman vypada velmi zajimave, dekuji za tip, Stano, hezky vecer. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marcelko, mně se knížka líbila. Jen je to čtení na dost dlouho - je přece jen hodně tlustá.
      Měj se fajn

      Vymazat
  13. Zajímavé téma, pro mě velmi blízké a díky za tohle doporučení! Knihu si dávám na seznam. :)

    OdpovědětVymazat
  14. Kniha mě lákala, ale pak jsem četla nějaké negativní komentáře a rychle mě přešla "chuť". Je dost tlustá na to, abych knihu jen tak zkusila. Zatím se tedy na ní nechystám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já na Bílou Vodu četla spíš pozitivní komentáře, tak jsem ji pro mámu vybrala. A líbila se i mně

      Vymazat
  15. Ahoj Stáni,
    já jsem Bílou vodu kupovala mamce, tak se ke mně pak sad taky dostane... Četla jsem předchozí romány od Tučkové a byly moc hezké.
    Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, myslí, že paní Tučková ta zapomenutá historická témata zpracovává dobře.
      Hezký den

      Vymazat

Děkuji, že jste si našli čas k přečtení mého článku a třeba i k napsání komentáře. Každý mne potěší (a na každý se snažím odpovídat). Pokud vás můj blog zaujal, budu ráda, když si ho přidáte mezi sledované (na stráce úplně dole)