Kateřina Tučková - Bílá Voda

 Letošní novinku spisovatelky Kateřiny Tučkové, autorky známých Žítkovvkých bohyní nebo Vyhnání Gerty Schnirch, předcházela velká očekávání. Spisovatelka prý knihu připravovala  téměř deset let a dvakrát ji přepisovala. Já jsem knihu koupila mámě k svátku a musím říci, že jsem se těšila, až ji dočte a budu si ji moci od ní půjčit. Nakonec se mi dostala do ruky někdy v první půli prosince a četla jsem ji skoro měsíc, protože je to knížka fakt tlustá a navíc to není úplně lehké čtení. 

 

 

Klášter, psychiatrická léčebna a pak vlastně už jen pár domů - to je Bílá Voda, malá vesnice v podhůří Rychlebských hor. A právě sem, do kláštera přichází hledat útočiště  novinářka a  bývalá alkoholička Lena, která utíká před světem i sama před sebou, před svými démony. Tady se potkává se sestrou Evaristou, řeholnicí, která vede  klášter  místo zestárlé a zdravotně nezpůsobilé představené Tobie. Právě z jejího podnětu začne dávat dohromady dokumenty v Tobiině pracovně, kde posléze najde i Tobiin deník. Prostřednictvím tohoto deníku pak  začne odkrývat osudy řeholnic, které byly v rámci akce R v padesátých letech internovány v klášteře Bílá Voda, kde žily v nepřestavitelně těžkých podmínkách a za soustavné šikany tehdějšího režimu.

 

 

V knize se proplétá celá řada linek - dominantní je postupně odkrývaný příběh příslušnic řeholních řádů, které byly v Bílé Vodě internovány, který kniha sleduje  vlastně téměř celou druhou polovinu dvacátého století. Tady hrají prim deníkové zápisky sestry Tobie doplněné  fiktivními  dokumenty, které mají ilustrovat tehdejší dobu (zprávy udavačů StB, dopisy mezi církevními představiteli, hlášení církevních tajemníků, zprávy z věznice ...). Samostatné kapitoly jsou pak věnovány některým protagonistům příběhu, především jednotlivým řeholním sestrám. Další linku pak tvoří příběh Leny - jejího obtížného sžívání se s klášterní komunitou i  vzpomínek, ve kterých se postupně odkrývá její minulost.

 

 

Tato kniha není (jak autorka sama upozorňuje) historický dokument, jde o beletrii napsanou na základě historických skutečností. Postavy tedy nejsou reálné, byť některé v realitě předobraz mají (třeba v postavě Leopolda Plojhara je jasně k poznání kněz Josef Plojhar, který spolupracoval s komunistickým režimem a byl ministrem zdravotnictví). Autorka si v příběhu  rovněž "vypůjčila" historii poutního kostela Panny Marie Pomocné, který se nenachází nad klášterem Bílá Voda, ale několik desítek kilometrů odtud - u Zlatých Hor. Rovněž řád Anežčiných panen, jehož příslušnice hrají v příběhu hlavní roli, je fiktivní - autorka se nechtěla zatažením do příběhu dotknout žádného existujícího řádu.

 

 

Stejně jako předchozí autorčina kniha, kterou jsem četla (Žítkovské bohyně), je tato kniha napsána na základě důkladného studia historických pramenů, takže čtenáři poskytne skutečně obraz tehdejší doby a přístupu komunistického režimu k řeholním komunitám, jejichž příslušnice se nechtěli vzdát své víry. Spojení se současným příběhem Leny pak podle mého názoru celou knihu oživuje a přidává jí na čtivosti, aniž by se čtenář (aspoň podle mého) v ději ztrácel. Navíc zde autorka opět otevírá další temná, nepříliš  známá místa naší histori - jak pokud jde o internaci řeholních sester, ale třeba o otázku  kněžského svěcení žen v katolické církvi.  Možná v knize mohlo být méně fiktivních dokumentů, možná mohly být kratší, možná měl být konec trochu jiný, nicméně před autorkou smekám a  knihu určitě doporučuji k přečtení, byť to vzhledem k tématu  není lehké nebo odpočinkové čtení.

 

Anotace

Dlouho očekávaný přelomový román o ženách, víře a zlu.
Bílá Voda. Takto poeticky se jmenuje pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Právě sem o několik století později přijíždí Lena Lagnerová, aby se tu skryla před svou minulostí, která ji přivedla na pokraj sebevraždy. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim zosobněný démonickým páterem Plojharem odvlekl v rámci Akce Ř všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Mladičká Evarista tehdy dostala na výběr: vrátit se do civilního života, nebo s ostatními sdílet jejich příští osud. Nezaváhala ani na okamžik. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a vystavena ponižování v komunistickém kriminálu i mučení, aby se vzdala víry v Boha. Marně. Lena však zjistí, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a brzy pochopí, že démoni obcházející minulost bělovodských řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu...

Vydalo  nakl. Host v r. 2022