Paula Hawkins - Do vody

Paula Hawkins před časem vyvolala rozruch a převážně nadšené recenze svou prvotinou Dívka ve vlaku. Přiznám se, že jsem tuto knížku nečela, ale jméno autorky mi v hlavě utkvělo, takže když jsem v knihovně narazila na jiný její titul – Do vody, moc jsem neváhala a putoval se mnou domů. A jak se mi líbil, to si můžete přečíst v dnešním článku.

Tůň tonoucích zná v městečku Beckford každý – ve středověku se tu topily ženy obviněné z čarodějnictví a v posledním půl století tu vyhasl život hned několika žen. Naposledy to byla Nel Abbottová, která byla Tůní tonoucích svým způsobem  fascinována a sepisovala příběhy s ní související.  Byla Nel tůní fascinována natolik, že nakonec v nějakém pohnutí mysli sama následovala ženy, které v ní již dříve ukončily svůj život? Nebo její smrti někdo napomohl?  A souvisí její smrt nějak se sebevraždou  mladinké studentky Katie,  která byla nejlepší kamarádkou Neliny dcery Leny a   která se také utopila v Tůni tonoucích? Jules, Nelina mladší sestra, přijíždí do městečka identifikovat svou sestru a  postarat se o svou neteř. Snaží se dodatečně pochopit život a motivaci své sestry, s níž se dlouhou řadu let vůbec nestýkala. A na povrch začínají vyplouvat dávná tajemství a křivdy nejen Jules, ale i dalších obyvatel městečka. Zároveň Nelinu smrt vyšetřuje místní komisař Sean, jehož matka před lety rovněž spáchala sebevraždu skokem do tůně a jeho nová kolegyně Erin.

  
 
 

Musím říci, že pojetí knihy mi přišlo hodně zvláštní. Jednotlivé kapitoly jsou střídavě vyprávěny aktéry příběhu, kterých je fakt hodně  a  zejména ze začátku jsem se v nich dost ztrácela. K přehlednosti nepřispívá ani to, že část kapitol je psaná v ich-formě a část v er-formě (pokud v tom byl nějaký záměr, tak jsem ho nepochopila) a některých kapitolách se autorka vrací do minulosti posta. Navíc jsou do  příběhu ještě vloženy úryvky z knihy, kterou připravovala Nel a která měla být věnována právě příběhům žen, které v Tůni tonoucích ukončily svůj život. Díky této kombinaci mi hrozně dlouho trvalo, než jsem se do knihy aspoň trochu začetla. Ke konci už to bylo trochu lepší, ale tam mne zas malinko zaskočil závěr, který byl trochu náznakový (a to já nemám moc ráda). Příběhy žen, jejichž život skončil v tůni, byly sice zajímavé, ale přišly mi nedotažené a některé s dějem nesouvisející. Celkově jsem tedy z knihy  na rozpacích - námět byl docela zajímavý, příběh otvíral i problematiku nevyřešených vztahů mezi lidmi, domácího a sexuálního násilí, ale celé mi to přišlo takové pomíchané, neuspořádané a kniha postrádala spád i napětí.
Četli jste někdo tuto knihu? A zaujala vás? Dívala jsem se na její recenze na Databázi knih a jsou docela rozporuplné - od nadšení až po úplné zklamání.
✦✦✧✧✧  
V hodnocení jsem váhala mezi dvěma a třemi hvězdičkami, nakonec jsem skončila u dvou.

 

 

Anotace
Na dně řeky se najde tělo svobodné matky – a zrovna na místě, kde bylo toho léta objevena mrtvola mladého děvčete. V historii malého městečka Beckford to sice nejsou první ženy, jejichž osud se na onom místě uzavřel, jsou to však právě ony dvě, jejichž smrt rozčeří nejen hladinu řeky, ale i poklidné životy místních obyvatel. A z temných vod začínají najednou na světlo dne vyplouvat dlouho zamlčovaná tajemství…

Druhý román Pauly Hawkinsové, jejíž předloňský debut Dívka ve vlaku se stal fenoménem, když pobořil všechny možné rekordy v rychlosti prodeje (doposud se ho po celém světě prodalo přes 18 milionů výtisků), 79 týdnů se držel na prestižním žebříčků bestsellerů New York Times a na jeho motivy byl natočen film. Není pochyb – tohle je knižní událost roku!
Vydalo nakl. Ikar v r- 2017, překlad V. Klásková, 416 stran