Dominik Dán - Nevíš dne, nevíš hodiny

 Dominik Dán je pseudonym úspěšného slovenského autora detektivních románů, který je  profesí kriminalista, takže důvěrné znám kriminalistickou praxi. Počet knih, které napsal, je poměrně úctyhodný, ale mně je do ruky dostal první titul od něj až nedávno, kdy jsem ho prostřednictvím FB swapla za jiné - už přečtené detektivky. 

 

Když na  Richarda Krauze z oddělení vražd neočekávaně spadla pohotovost na Silvestra a Nový rok, kdy se slavil příchod nového milénia, doufal, že půjde o klidnou službu, protože - kdo by vraždil na Silvestra... Ale doufal marně. Těsně před půlnocí vyjížděl na  ke hrobu  politému krví, což na první pohled vypadalo jako klukovina, ale zarážející bylo čerstvě vytesané datum úmrtí uvedené na náhrobní desce u jména Artuhra Zachara  - 1.1.2000. Kdo si nechá na hrob uvést jako datum své smrti den, který teprve přijde? O to větší pak bylo Krauzovo překvapení, když byl krátce po půlnoci přivolán do firmy, kde někdo v průběhu silvestrovského večírku zastřelil jejího majitele, a zjistil, že jde právě o Arthura Zachara, majtele  hrobu politého krví. Okolnosti smrti vylučuovaly, že by se mohlo jednat o sebevraždu, a tak  bylo záhadou, jak došlo k tomu, že datum na pomníku odpovídá datu skutečného úmrtí. Současně s tělem Arthura Zachara se na pitevně objevilo i tělo dívky uhořelé na silvestrovské oslavě. Jenže při pitvě se ukázalo, že dívka neměla v plicích kouř, což mohlo znamenat jen jediné - v době požáru již byla mrtvá. A tak zatímco Richard Krauz pátrá po vrahovi Arthura Zachara, jeho kolegové se pokouší objasnit, jak to bylo s požárem na silvestrovské oslavě.

 

V knize se souběžně odehrávají  dva případy - vražda majitele firmy s kancelářskými potřebami a  smrt mladé dívky, ke které došlo na teenagerské sivestrovské oslavě, která neslavně skončila požárem způsobenými zábavní pyrotechnikou. Oba případy spojuje jen to, že je vyšetřují krimilalisté ze stejného oddělení, jinak spolu vlastně nesouvisí. Já obvykle s dvěma souběžně vyšetřovanými případy nemám v knize zásadní problém, ale tady mi přišlo to spojení poněkud násilné a možná i zbytečné, i když jinak příběh nepodařeného silvestrovského mejdanu byl docela reálný a měl zajímavé vyústění.  Myslím si, že autorovou silnou stránkou je znalost policejního vyšetřování a policejní práce vůbec, takže příběh působí věrohodně. A vraha jsem uhodla jen pár kapitol před koncem. Naopak mne trochu rušilo "oživování" děje vtipkováním mezi kriminalisty, kterého tam na můj vkus bylo trochu moc a zbytečně děj protahovalo a rozmělňovalo. Není to typ knihy, co chytne a nepustí a vy čtete v každé volné knížce, ale na druhou stranu zas úplně špatně se to nečetlo.

✦✦✦✧✧

 

Anotace
V Bibli najdeme poučné sdělení o tom, že člověk vůbec netuší, kdy se přiblíží jeho konec. Když se však někdo postaví osudu, jsou z toho obvykle jen problémy. A detektiv Richard Krauz je tu od toho, aby osudové problémy řešil. Tak tomu bylo i v památný den na přelomu tisíciletí – na silvestra 1999. Dvě hodiny před půlnocí zavolali Krauze na hřbitov k náhrobnímu kameni postříkanému krví. Krev nebyla na hrobě jediná zvláštnost, záhadnější bylo čerstvě vytesané datum úmrtí – zítřek, první den nového milénia. Na první pohled hloupý vtip, ale detektiva Krauze přejde smích ve chvíli, kdy mu z operačního střediska ohlásí, že majitel hrobu hodinu po půlnoci opravdu zemřel. Osud si s ním krutě zahrál, ať plánoval svoji smrt jakkoli precizně, někdo ho předběhl. Muže střelili do zad způsobem vylučujícím sebevraždu. Oddělení vražd má před sebou další hlavolam, ale zdaleka ne jediný. Magická noc dělící dvě tisíciletí jim přinese vícero překvapení, a překvapení na oddělení vražd většinou stojí někoho nevinného život.
Vydalo nakl. Slovart v r. 2020, překlad J. Hanzlík, 328 stran