středa 8. ledna 2020

Barbora Walterová-Benešová - V náruči kanibala

Knížku V náručí kanibala jsem vyhrála v jedné blogové soutěži. Spisovatelka Bára Walterová, která knižku napsala,  je totiž přítelkyní Martiny,  autorky  blogu Vyzobaná slunečnice, a tak jí jeden výtisk věnovala pro čtenáře blogu. Díky tomu mám výtisk i s věnováním :).


S hlavní hrdinkou příběhu se setkáváme ve chvíli, kdy ji přítel požádá o ruku a současně  se rozhodnou i pro dítě. Lékařské vyšetření odhalí, že Adriana už rodila, což je zjištění, které ji zcela vyvede z míry. Ona si na nic takového nepamatuje. Vlastně si ze své minulosti nepamatuje nic... Její přítel chce Adrianě pomoci zjistit  zjistit, jaká je její minulost, co se s ní dělo v době, na kterou si nepamatuje. A protože první, na co si vzpomíná, je britská ambasáda v Sierra Leone, před kterou ji našli,  odjedou společně právě do této neklidné a nebezpečné země  hledat klíč k Adrianině minulosti.  Tento postup se ukáže jako  úspěšný a Adrianě se náhle všechny vzpomínky na to, co se událo před několika lety vybaví. A jsou to vzpomínky šokující...


Celý příběh je vyprávěn v ich-formě. Úvod a závěr se odehrávají v současnosti, v prostřední části se Adriana vrací ve vzpomínkách k tomu, co v Sierra Leone prožila. Knížka je docela čtivá a napínavá, ale  vyžaduje příliš nepřemýšlet o detailech a reálnosti některých situací (parta studentů, která si vyjede "jen tak" do země, která patří v Africe k nejnebezpečnějším, kmen kanibalů žijící a provozující své rituály, včetně "lovu" obětí, v pralese nedaleko civilizace - to je příklad míst, která mi úplně reálná nepřišla). Víc prozrazovat nechci, abych vás, pokud se do knihy pustíte, nepřipravila o moment napětí a překvapení. Jen snad upozornění, že některé popisované scény jsou dost drastické..


Anotace
Adriana si svůj život pamatuje až od chvíle, kdy ji našli zuboženou ležet na ulici před britskou ambasádou v Sierra Leone. Co bylo předtím, netuší. Naprosto ji šokuje, když se dozví, že kdysi porodila dítě. Zoufale začne pátrat po své minulosti, ovšem vzpomínky odsunuté do nevědomí mohou být až příliš děsivé a kruté.
Vydalo nakl. Alpress v r. 2019

18 komentářů:

  1. Stáňo, to vypadá napínavě.
    Věřím, že se četla dobře,
    Krásný den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ilono, je docela napínavá, i když jak jsem psala, některé scény jsou poměrně drastické. Asi to není pro někoho, kdo má příliš barvitou představivost.
      Měj se pěkně

      Vymazat
  2. Stáňo, knihu dostala ta pravá, u mě by tedy dlouho čekala na otevření, ač je nepochybně čtivá...
    Měj hezký den, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Heleno, knížku jsem dostala už někdy v listopadu, takže si na svou chvíli taky pár dnů počkala (dočetla jsem ji před Vánoci)
      Hezký den

      Vymazat
  3. Pokud na knížku narazím, tak ji otevřu :-).
    Hezký den!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  4. Stáni, úplně jsem zapomněla, že ji máš :-) Měj pěkný den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, však mi taky chvíli trvalo, než jsem se k ní dostala a pak další chvíli, než jsem dokončila článek (furt jsem se nemohla dostat k vyfocení)
      Měj se krásně a ještě jednou díky tobě i Báře

      Vymazat
  5. Zní to zajímavě....a navíc česká autorka....

    OdpovědětVymazat
  6. Odpovědi
    1. Marcelo, pro úplně útlocitné povahy to asi úplně vhodné čtení není.

      Vymazat
  7. Upřímně mě ten název trošku vyděsil, protože o toto téma se moc nezajímám, ale jak si popisovala ten příběh, tak mě to nalákalo. :-) Moc hezká recenze!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Příběh má i drsné části, ale celkově se četl dobře.

      Vymazat
  8. Ahojky,
    tak anotace nezní zase tak špatně, i když by mi možná trochu vadily některé ty nerealistické scény, které jsi zmínila. Ale zase jestli by zápletka byla dobrá, tak proč ne:-)
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  9. Tak tohle je myslím si přesně ten typ knihy, který by mě bavil! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že rencenze zaujala a trochu navnadila...

      Vymazat

Děkuji, že jste si našli čas k přečtení mého článku a třeba i k napsání komentáře. Každý mne potěší (a na každý se snažím odpovídat). Pokud vás můj blog zaujal, budu ráda, když si ho přidáte mezi sledované (na stráce úplně dole)