Tohle článek je jeden z mých čtenářských "restů" - knížku jsem dostala od manžela už v listopadu (ke svému dobře utajenému svátku) a přečetla jsem ji skoro vzápětí. Jen k napsání článku jsem se nějak v pracovním a posléze i předvánočním shonu nějak nedostala. Tak abych nešla s resty do dalšího roku....
Lucien je bruální sériový vrah, kterého se Robertovi Hunterovi před časem podařilo dostat za mříže a odhalit část jeho brutálních zločinů. Jenže Lucienovi se povede po třech letech z vězení uprchnout. A je pevně rozhodnut, že před tím, než pokusí definitivně zmizet pomocí změny vzhledu i identity, se Robertovi Hunterovi pomstí. Díky tomu, že spolu v době studií psychologie bydleli na koleji, tuší Lucien, jak Roberta nejcitelněji zasáhnout - jak po profesní stránce, tak po stránce osobní.
Příběh navazuje na předchozí knihu Zloba, která popisovala právě pátrání po Lucienových vraždách. Dá se číst ale i samostatně, to důležité pro pochopení děje je myslím v knize zmíněno. Autor si zde zachovává svůj styl krátkých kapitol, které se dobře čtou a udržují člověka v napětí. Snad jediné, co bych příběhu vytkla je trochu přehnaná démonizace Luciena a jeho schopnost měnit identitu a možná trochu zbytečně detailně popsané následky jednoho z Lucienových zabíjení (podle mne popis neměl pro další posun děje moc význam). Ale pokud máte rádi thrillery, je to podle mého názoru rozhodně kniha, která vás zaujme a nebudete se u ní nutit.
Anotace
Poprvé se setkali jako spolubydlící na
vysokoškolské koleji. Dva nejchytřejší mozky, co kdy promovaly z
psychologie na Stanfordově univerzitě. Jako protivníci se znovu setkali ve virginském Quantiku. Robert Hunter
se stal šéfem Útvaru ultranásilných zločinů Losangeleského policejního
sboru. Lucien Folter se stal nejvýkonnějším a nejnebezpečnějším sériovým vrahem, s jakým se kdy FBI střetla. Teď, po třech a půl letech věznění na samotce, se Lucienovi konečně podařilo dostat na svobodu. A zuří. Tři a půl roku nemyslel Lucien na nic jiného než na pomstu. Ten, kdo nese odpovědnost za jeho uvěznění, musí pykat, musí trpět. Ten někdo je… Robert Hunter. A konečně přišel čas uskutečnit plán.
Já mám thrillery moc ráda, takže by se mi kniha určitě líbila. :-)
OdpovědětVymazatMartino, jestli tě recenze zaujala a máš thrillery ráda, tak doporučuji půjčit si prvně Zlobu, která se taky čte velmi dobře, možná je ještě lepší než Nenávist.
VymazatZajímavá kniha; díky za knižní tip📕📖
OdpovědětVymazatEvo, rádo se stalo. Jak už jsem psala - knížka se dá číst samostatně, ale lepší je přečíst nejdřív Zlobu a pak se pustit do téhle. A je to fakt jen pro milovníka thrilerů, romantickou duši to asi nenadchne
VymazatCarter je můj rest.....pořád od něj nic nemám....ale ani nevím jestli mi to vadí :-)
OdpovědětVymazatJá zas pořád ještě nečetla nic od Bryndzy...
VymazatDěkuji za inspiraci :) Popřemýšlím, jestli si půjčit Zlobu a třeba se dostanu i k Nenávisti.
OdpovědětVymazatJestli máš ráda thrillery, tak by se ti obě mohly líbit.
VymazatDíky za inspiraci, mrknu po Novém roce v knihovně.
OdpovědětVymazatIlono, uvidíš, jestli ji v knihovně budou mít, je to novinka letošního podzimu. Ale kdyžtak zkus Zlobu, tak se čte taky dobře
VymazatStáni, díky za další tvoje knižní okénko. Tvoje recenze mám moc ráda. Měj pěkné dny.
OdpovědětVymazatMarti, děluji - tvá přízeň mým recenzím mne velmi těší
VymazatHezký den
Je to parádní, co jsem se o tomto autorovi bavili na návštěvě - já od něj myslím nic nečetla. Proto jako vždy děkuji.
OdpovědětVymazatStáňo, měj hezký den, Helena
Heleno, rádo se stalo a hezký den i tobě.
VymazatKniha je určitě moc fajn, ale v poslední době nemám moc prostor a hlavně chuť na četbu.
OdpovědětVymazatSomethingbykate
Zrovna tahle knížka se čte jedním dechem - měla jsem spíš problém ji odložit a jít spát ;-). Já jsem zvyklá číst aspoň chvíli před spaním, pokud nejdu spát vyloženě hodně pozdě...
Vymazat