sobota 28. prosince 2019

Chris Carter - Nenávist

Tohle článek je jeden z mých čtenářských "restů" - knížku jsem dostala od manžela  už v listopadu (ke svému dobře utajenému svátku) a přečetla jsem ji skoro vzápětí. Jen k napsání článku jsem se nějak v pracovním a posléze i předvánočním shonu nějak nedostala. Tak abych nešla s resty do dalšího roku....


Lucien je bruální sériový vrah, kterého se Robertovi Hunterovi  před časem podařilo dostat za mříže a odhalit část jeho brutálních zločinů. Jenže Lucienovi se povede po třech letech z vězení uprchnout. A je pevně rozhodnut, že před tím, než pokusí definitivně zmizet pomocí změny vzhledu i identity, se Robertovi Hunterovi pomstí. Díky tomu, že spolu v době studií psychologie bydleli na koleji, tuší Lucien, jak Roberta nejcitelněji zasáhnout - jak po profesní stránce, tak po stránce osobní.


Příběh  navazuje na předchozí knihu Zloba, která popisovala právě pátrání po Lucienových vraždách. Dá se číst ale i samostatně, to důležité pro pochopení děje je myslím v knize zmíněno. Autor si zde zachovává svůj styl krátkých kapitol, které se dobře čtou a udržují člověka v napětí. Snad jediné, co bych příběhu vytkla je trochu přehnaná démonizace Luciena a jeho schopnost měnit identitu a  možná trochu zbytečně detailně popsané následky jednoho z Lucienových zabíjení (podle mne popis neměl pro další posun děje moc význam).  Ale pokud máte rádi thrillery,  je to podle mého názoru rozhodně  kniha, která vás zaujme a nebudete se u ní nutit.


Anotace
Poprvé se setkali jako spolubydlící na vysokoškolské koleji. Dva nejchytřejší mozky, co kdy promovaly z psychologie na Stanfordově univerzitě. Jako protivníci se znovu setkali ve virginském Quantiku. Robert Hunter se stal šéfem Útvaru ultranásilných zločinů Losangeleského policejního sboru. Lucien Folter se stal nejvýkonnějším a nejnebezpečnějším sériovým vrahem, s jakým se kdy FBI střetla. Teď, po třech a půl letech věznění na samotce, se Lucienovi konečně podařilo dostat na svobodu. A zuří. Tři a půl roku nemyslel Lucien na nic jiného než na pomstu. Ten, kdo nese odpovědnost za jeho uvěznění, musí pykat, musí trpět. Ten někdo je… Robert Hunter. A konečně přišel čas uskutečnit plán.

16 komentářů:

  1. Já mám thrillery moc ráda, takže by se mi kniha určitě líbila. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martino, jestli tě recenze zaujala a máš thrillery ráda, tak doporučuji půjčit si prvně Zlobu, která se taky čte velmi dobře, možná je ještě lepší než Nenávist.

      Vymazat
  2. Zajímavá kniha; díky za knižní tip📕📖

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evo, rádo se stalo. Jak už jsem psala - knížka se dá číst samostatně, ale lepší je přečíst nejdřív Zlobu a pak se pustit do téhle. A je to fakt jen pro milovníka thrilerů, romantickou duši to asi nenadchne

      Vymazat
  3. Carter je můj rest.....pořád od něj nic nemám....ale ani nevím jestli mi to vadí :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za inspiraci :) Popřemýšlím, jestli si půjčit Zlobu a třeba se dostanu i k Nenávisti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jestli máš ráda thrillery, tak by se ti obě mohly líbit.

      Vymazat
  5. Díky za inspiraci, mrknu po Novém roce v knihovně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ilono, uvidíš, jestli ji v knihovně budou mít, je to novinka letošního podzimu. Ale kdyžtak zkus Zlobu, tak se čte taky dobře

      Vymazat
  6. Stáni, díky za další tvoje knižní okénko. Tvoje recenze mám moc ráda. Měj pěkné dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, děluji - tvá přízeň mým recenzím mne velmi těší
      Hezký den

      Vymazat
  7. Je to parádní, co jsem se o tomto autorovi bavili na návštěvě - já od něj myslím nic nečetla. Proto jako vždy děkuji.
    Stáňo, měj hezký den, Helena

    OdpovědětVymazat
  8. Kniha je určitě moc fajn, ale v poslední době nemám moc prostor a hlavně chuť na četbu.

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zrovna tahle knížka se čte jedním dechem - měla jsem spíš problém ji odložit a jít spát ;-). Já jsem zvyklá číst aspoň chvíli před spaním, pokud nejdu spát vyloženě hodně pozdě...

      Vymazat

Děkuji, že jste si našli čas k přečtení mého článku a třeba i k napsání komentáře. Každý mne potěší (a na každý se snažím odpovídat). Pokud vás můj blog zaujal, budu ráda, když si ho přidáte mezi sledované (na stráce úplně dole)