pondělí 4. února 2019

Nejlepší britské krimipovídky

Podle toho, že tu už dlouho nebyl článek o nějaké knížce, by se mohlo zdát, že jsem přestala číst. Nepřestala, jen jsem se pustila do antologie britských kriminálních povídek, které jsem dostala k svátku.  Jednak je to pěkná "bichle" a jednak jsem zjistila, že povídkovou knihu čtu výrazně pomaleji než knížku obsahující jeden příběh. U té občas chci vědět po dočtení kapitoly, jak to bude dál, takže čtu, čtu a čtu - bez ohledu na hodiny. Tady jsem večer před spaním přečetla jednu, maximálně dvě povídky a knihu disciplinovaně odložila (což na druhé straně významně přispělo k délce mého spánku).


Jednotlivé povídky nejsou nijak dlouhé, většina má rozsah tak kolem dvaceti, třiceti stránek. Jsou poměrně rozmanité, jak pokud jde o místo a dobu, kde se odehrávají, tak  pokud jde o styl. A pokud jde o autory, byla to pro mne jména vesměs neznámá. Klasických detektivních povídek, které já mám osobně nejraději, je ve výboru  jen menší část, další povidky mají charatkter spíš psychologický nebo hororový, řada z nich je s otevřeným koncem.  


Pokud bych měla zhodnit svůj dojem, tak je to tak půl na půl - pár povídek se mi vyloženě líbilo, další nebyly špatné, některé naopak příliš nezaujaly nebo mi přišly zdlouhavé (a některé otevřené konce jsem úplně nepochopila). Hlavní výhodu knížky vidím v tom, že ji člověk může odkládat a zase se k ní vracet, protože nepotřebuje udržet v hlavě děj.


Annotace
Dvaačtyřicet povídek, pečlivě vybraných britskou editorskou legendou Maximem Jakubowskim, nabízí výběr toho nejlepšího ze současné žánrové tvorby. Jakubowskému se podařilo ukázat, jak širokou škálu britská krimipovídka zahrnuje: v této antologii čtenář nachází noir, příběhy s prvky psychothrilleru i komorní detektivní případy. Seznamu autorů vévodí jména Lee Child a Neil Gaiman, ale nalezneme tam i několik dalších nositelů prestižních žánrových cen. Tradičně je poskytnut prostor také mladým začínajícím autorům, které zkušený editor považuje za nejslibnější talenty.

23 komentářů:

  1. Stáňo, povídkovou knihu, bez ohledu na žánr, už jsem nečetla hodně dlouho. A víš na co v souvislosti s krimi četbou vzpomínám? Na sešitové Magnety. Jako holka jsem je četla ráda...
    Měj prima dny, Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Petro, Magnetky a pak takové ty sešity s případy na základě reality jsem četla kdysi taky. Máme jich pár poděděných na chalupě, tak občas, když si zapomenu vzít sebou knížku, po nějaké sáhnu ... A zjišťuji jaké jsou to převážně děsy (literárně i tematicky;-)).Tenkrát mi to nějak nepřišlo.

      Vymazat
  2. Ahoj,
    začínám být intenzivně přesvědčená o tom, že tu knihu má mamka doma. Já jsem asi krimipovídky nikdy nečetla, většinou mám klasické detektivky. Některé autory znám, ale třeba jako autory fantasy nebo jiných žánrů (třeba Gaiman). Možná si ji zkusím přečíst, ale v recenzích na knihy ti opravdu věřím:-)
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hanko, ony tam taky všechny povídky nejsou klasické detektivky, takže proto ten záběr autorů je relativně široký. Špatná ta knížka není, ale ani nenadchla - většina povídek mi nějak extra v paměti neutkvěla.

      Vymazat
  3. Uvědomila jsem si, že jsem už hodně dlouho žádnou povídkovou knížku nečetla. Takže píšu si název výše uvedené knihy a v knihovně se poptám.
    Měj se hezky, Stáni!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hanko, já povídky nečetla už taky pěkně dávno. Ani si vlastně nevzpomenu, jakou povidkovou knížku jsem četla naposled.

      Vymazat
  4. Já musím říct, že povídkové knihy nemám moc ráda. Já se potřebuji začíst na delší dobu :o) a putovat dějem. Vlastně jsem si nikdy povídky nekoupila. A asi to tak i zůstane. Jo, a otevřené konce přímo nesnáším :o).
    Krásné dny měj Stáňo.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Álo, sama bych si asi povídkovou knížku taky nekoupila, výjimečně sáhnu po nějaké v knihovně. V tomto případě to ale byl dárek a znáš to ... "Darovanému koni ..." :-). Ještě mne čeká jedna - moji pánové se tentokrát nějak shodli - tuhle jsem dostala k svátku o manžela a k Vánoců do syna Světové kriminální povídky. Ale dávám si teď o povídek pauzu a pustila jsem se do klasické knížky.

      Vymazat
  5. Stáni, povídky jsou přesně teď můj žánr. Vydržím je číst. Měj se krásně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, tak pro tebe jsou povídky určitě řešení, když ještě nevydržíš číst dlouho. Povídku dočteš v relativně krátké době a tak nevypadneš z děje...

      Vymazat
  6. Naposledy jsem četla povídkovou knihu Praha Noir a musím říct, že v tom shledávám stejné výhody jako ty, Stáňo. Dokonce i s tím, že některé povídky byly lepší než ty druhé :o)
    Děkuji za recenzi a přeji hezký den, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Heleno, je fakt, že u povídkové knihy můžeš doufat, že když ti nesedla jedna povídka, další budou lepší. U románu je to většinou tak, že když tě nezaujme do čtvrtiny, tak už nejspíš vůbec...

      Vymazat
  7. Stano, tohle zni pro me lakave, britske kriminalky by se mi mohly libit, i kdyz verim, ze ne vsechny budou TOP. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marcelo, máš pravdu, že ne všechny povídky zaujaly, ale byly tam i takové :-)

      Vymazat
  8. To já povídky četla možná tak jen kvůli povinné četby na základce nebo na střední, jinak mám radši taky příběh jeden :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já občas nějaké povídky přečtu, ale je to fakt výjimka, taky dávám přednost klasickému příběhu.

      Vymazat
  9. Já jsem vysloveně povídkový typ, mám ráda i ve filmu tento žánr, prostě ráda sleduji více lidí, více akce. Jen jsem se nedopracovala ke kriminálnímu směru, asi bych to měla poladit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Simono, to já jsem zas "detektivkářka" :-). Prostě každý máme svůj oblíbený žánr. I když samozřejmě občas asi každý zabloudí i jinam.

      Vymazat
  10. Povídky nejsou to, po čem bych sáhla. Udělala jsem to jednou a měla jsem s tím stejný problém jako ty. Četla jsem je příšerně dlouho.
    Jindra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jindro, zas to mělo tu výhodu, že jsem nečetla do půl druhé v noci :-D

      Vymazat
  11. Baví mě takové hororové povídky, ale asi by se mi nelíbily ty otevřené konce. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martino, já otevřené konce taky moc nemusím, ale bylo jich tam jen pár, většina byla s koncem celkem jasným.

      Vymazat
  12. Veverko, nevím, zda bych po knize bez Tvé recenze sáhla. Ale píšu si do seznamu knih, po kterých se poohlédnout.

    OdpovědětVymazat

Děkuji, že jste si našli čas k přečtení mého článku a třeba i k napsání komentáře. Každý mne potěší (a na každý se snažím odpovídat). Pokud vás můj blog zaujal, budu ráda, když si ho přidáte mezi sledované (na stráce úplně dole)