Červen v kostce

 Dneškem začínají prázdniny - tedy školním dětem, mně už sakra dlouho ne. Ale stejně pořád ze setrvačnosti červenci a srpnu jako prázdniny označuji. A začátek nového měsíce je neklamným znamením pro to, abych se ohlédla za tím, co přinesl ten minulý.

Výzva - 12 nej...

 Výzvu "12 nej..." vyhlásila  na svém blogu Helena a jejím cílem je ohlédnutí se za uplynulým rokem a připomenout si jeho radosti - ty větší i ty úplně malé. Já tedy píšu krátká ohlédnutí za každým měsícem, ale proč se neohlédnout ještě za rokem... Připomenout si věci příjemné nikdy neškodí. 

Říjen v kostce

 

Letošní říjen svým počasím dost často připomínal spíš léto než podzim. Užili jsme si spoustu slunečných a teplých dnů, i na babí léto trochu nezvyklých. I když samozřejmě došlo i na nějaké dny, kdy jsem přemýšlela, jestli nemám jít už hledat  rukavice, a deštník jsem taky párkrát důkladně prověřila. Ale celkově to bylo moc hezké babí léto. A co přinesl mně – kromě hezkého počasí?

 

Říjen v kostce

 Říjen letos skoro nevypadal jako podzimní měsíc. Tentokrát se babí léto opravdu protáhlo a říjnové počasí skoro připomínalo léto. Užili jsme si spoustu přívětivého slunečného počasí, byť někdy s ranními mlhami. A můj říjen byl i poměrně akční, i když nakonec byl  poněkud jiný než jsem si plánovala.

 

Září v kostce

 Září mám ráda - je to měsíc, kdy už většinou slunné počasí neznamená příšerná vedra, ale jen příjemné teplo, a deštivé dny ještě umí být trochu teplé a ne jen sychravé a studené. Letos nám září ukázalo obě své tváře - tvář babího léta se slunnými dny i  tvář podzimní se dny deštivými.

 

Duben v kostce

Když se tak ohlížím zpátky, tak musím říci, že byl docela pestrý. A pokud jde o počasí, takto bylo skutečně aprílové - zažili jsme sníh, déšť, noční mrazíky i slunečná odpoledne (zejména počasi na Zelený čtvrtek bylo už opravdu nefalšovaně jarní a po příjezdu na chalupu jsme si to sluníčko fakt užívali).

 
 

Květen v kostce

 Premiérový článek s jakýmsi shrnutím měsíce se podle ohlasů v komentářích docela osvědčil, tak se pokusím tento koncept článků zachovat.  Ten dnešní, který tak trochu rekapituluje květen, v tom bude druhý krok. A uvidíme, jestli budu mít dost výdrže, abych tyto články zachovala i do budoucna.

 

Valdštejnská zahrada

Valdštejnská zahrada patří půl roku neoddělitelně k mým cestám do práce a z práce. Znám ji na jaře rozkvétající, zelenou v létě i pomalu usínající s přicházejícím podzimem (jen její zimní tvář mi zůstává utajena). Letos byla ale v době mimořádných koronavirových opatření uzavřena déle než obvykle, takže jsem přišla o rozkvétající narcisky, bukové větve obalené něžně zelenými rašícími lísky i nádherné kvetoucí magnolie. 

Nicméně když minulý týden zahradu zase otevřeli, udělalo mi to radost a výrazně zpříjemnilo cestu do práce. A párkrát i polední pauzu... Takže jestli chcete, pojďte se tam na chvíli projít se mnou.