Astrid má za sebou třicítku a několik přechozích let jejího života bylo jedna velká jízda s množstvím alkoholu a spoustou nezávazných vztahů, která skončila v protialkoholní léčebně. Odtud se vrátila do rodného domu k matce, která jí dala poslední šanci. Pokouší se, i s pomocí účasti v místním sdružení Anonymních alkoholiků, začít nový život, navazovat nové vztahy. Vypadá to, že že jí život nabídne nové šance, jak pokud jde o vztah, tak o oprášení jejího výtvarného nadání. Ale jí zpackaná minulost skrývá i tajemství, o kterých si myslela, že je nikdo jiný nezná. Astrid se nejdřív zdá, že ji někdo sleduje, pak začne dostávat dopisy, z nichž je patrné, že jejich odesilatel něco ví, něco o její minulosti, něco na co se Astrid vlastně snaží zapomenou. A taky je jasné, že se jí snaží vystrašit. Jenže právě strach ze sledování i připomínky temných míst v její minulosti jsou ty okamžiky, kdy se začíná drolit její odhodlání nepít - vždyť by to se skleničkou bylo o tolik jednodušší…
Příběh je psaný jako vyprávění Astrid v ich formě a má docela pomalý rozjezd, kdy se Astrid věnuje hlavně sobě a svým pocitům. Z kraje jsem tak měla problém se do něj vůbec začíst, byť nějaké prvky napětí související s oním sledováním jsou tam vlastně od začátku. A ke konci pak knížka dostane spád, takže posledních pár kapitol jsem dočítala na jeden zátah. Asi to není kniha, po jejímž přečtení bych řekla wow. Ale po počátečních rozpacích jsem do ní nakonec začetla a nakonec mne příběh Astrid, jejího boje s démonem alkoholu i postupné odhalování toho, co se v její minulost stalo, docela bavil.
Anotace
Astrid Phelpsové je dvaatřicet a po letech, kdy se ne zcela úspěšně živila jako scénografka, se snaží začít znovu – a především vypořádat se závislostí na alkoholu, která ji už o dost připravila. I když by si to všechno představovala úplně jinak, nastěhuje se po návratu z londýnské léčebny ke své střízlivé, bohabojné matce v poklidném přímořském městečku Flinstead. Když se seznámí se sympatickým mladíkem Joshem, zdá se, že i ona možná dostane novou šanci. Všechno ale není tak růžové, jak by mohlo vypadat, protože někdo ví o jejím dřívějším životě víc, než by si přála, a chce, aby zaplatila za své hříchy. Kdo by ale mohl znát její nejtemnější tajemství?
Vydalo nakl.Ikar v r. 2020, překlad N. Špetláková, 280 str.
Stáňo, zrovna včera jsem s Adamem diskutovali o tom, zda je možné udržet si přehled (kdysi jsem ho fakt měla) ve vycházejících knihách, oddělit literaturu od braku. Asi není.
OdpovědětVymazatDěkuji za tvé hodnocení a přeji příjemný den. Helena
Heleno, přiznám se, že přehled v nových knížkách a autorech nemám. Můj výběr čtiva je velmi náhodný a dost často sahám po tom, co se dá označit jako oddychová literatura (za což považuji právě detektivky a thrillery, což jsou takové pohádky pro dospělé ;-)).
VymazatHezký den
Přečteš toho opravdu hodně :). Pěkná recenze :).
OdpovědětVymazatTerko, nevím, jestli se 3 až 4 knížky dají označit jako hodně, ale každopádně čtu ráda.
VymazatKdyž bych knížku dostala jako dárek k nákupu, tak bych si ji taky přečetla, jinak bych si ji ale spíš nekoupila :)
OdpovědětVymazatAnother Dominika
Tak to máme podobně - já bych si ji sama asi taky nevybrala.
VymazatDíky za recenzi. Jako vždy píšu si na seznam do knihovny.
OdpovědětVymazatHezký den!
Hanka
Hanko, doufám, že pak výběru inspirovaného mými články nelituješ ;-)
VymazatHezký den
Asi nic pro mě)))ale i tak díky za recenzi. Přeji krásné dny s knížkou v ruce. Eva
OdpovědětVymazatEvi, i tobě.
VymazatStáni, moc děkuji za recenzi. 👍👍 Přiznám se, že tato autorka také zatím unikala mé pozornosti.
OdpovědětVymazatMěj hezké dny.
Aleno, já jsem ji taky neznala.
VymazatMěj se fajn
asi by mě kniha nezaujala...Sv.
OdpovědětVymazatJá od ní nic nečekala, takže jsem v podstatě nakonec byla spíš příjemně překvapená.
VymazatKdybych knížku dostala zdarma, ráda bych si ji přečetla. Ale z vlastní vůle bych ji nejspíš nekoupila. Mám knihovnu plnou knih a čtečku k tomu. A i když to tak na první pohled nevypadá, naučila jsem se díky ní tolik neplnit knihovnu, nebo alespoň víc přemýšlet o tom, co opravdu musím mít doma, a co mi stačí elektronicky. Tuhle knihu bych sama nevolila ani v jednom případě, ale jako dárek zdarma je určitě fajn. 🙂
OdpovědětVymazatMěj hezký víkend, Stáni.
Nikolo, já knížky kupuju málo, spíš je dostávám jako dárek. Čtu hlavně detektivky a thrillery, ťo je taková rychloobrátková záležitost, ke které se člověk zrovna nevrací. Dost si půjčuju v knihovně, občas něco swapnu. Se čtečkou jsem se zatím neskamarádila.
VymazatTuhle knížku ještě půjčím mámě a tetě a pak ji přihodím na hromádku knížek, co hodlá nabídnout do Knihobootu.
Měj se fajn
Jako dárek k nákupu dobrý, sama bych po ni nejspíše nesáhla.
OdpovědětVymazatMám to stejně - sama bych si ji nekoupila, ale přečtetla jsem ji bez problémů
VymazatAhoj Stáni,
OdpovědětVymazatautorku vůbec neznám a ani román Fáma mi nic neříká. Kdybych na ni někde narazila, tak ji asi zkusím, ale programově ji vyhledávat určitě nebudu.
Měj se krásně,
Hanka z ciculka.cz
Hani, mám to přesně takhle - kdybych na Fámu narazila v knihovně, tak si ji možná půjčím, ale pídit se po ní nebudu.
VymazatMěj se fajn
Ahoj Stáni, to je docela aktuální téma když je teď ten suchý únor :) Jinak mě knížka příliš nezaujala, ale děkuji za možnost přečíst si tvou recenzi.
OdpovědětVymazatSabčo, to, jak blbě se člověk ze závislosti na alkoholu hrabe, tam není popsáno úplně marně, takže to může fungovat ;-)
Vymazat