Tuhle knížku už mám přečtenou asi měsíc, ale nějak jsem se nemohla dostat k napsání článku. Nevím, jak je to možné, ale vzdor tomu, že pracuji částečně v režimu home-office (a teoreticky bych aspoň ve dnech, kdy nejdu do kanceláře, měla ušetřit skoro dvě hodiny cesty MDH), tak s časem bojuju pořád. Ale to byl jen takový povzdech, pojďme raději k té knížce...
Afgánskou dívku Jasmínu si z odlehlé horské vesnice odvezou vymahači dluhů jako splátku na dluh jejího strýce, aby ji prodali jako sexuální otrokyni. Netuší ovšem, že Jasmína je těhotná vdova.Ve chvíli, kdy to zjistí, se pro ně stává bezcennou a nechají ji zbitou na kraji Kábulu. A díky náhodě se její cesta protne s cestou Sunny, která provozuje v centru Kábulu malou kavárnu určenou zejména pro cizince. Ta jí poskytne práci i útočiště... A protože kavárna je místem setkávání, příběh se věnuje i dalším osobám, které jsou s kavárničkou spojené - majitelka domu, kde se nachází kavárna a její syn, novinářka Isabell, Sunnin přítel Jack...
Knížka vychází ze zkušeností autorky, které získala při svém pobytu v Kábulu. Na pozadí romantického příběhu (který by sám o sobě asi byl docela tuctový) ukazuje život běžných lidí v Afganistánu, sílu předsudků, moc tradic a zejména těžké postavení místních žen. Myslím, že příběh je zajímavý právě tím - popisuje Afgánistán a život v něm z jiného úhlu, než který většina z nás zná, a ukazuje těžký úděl řady afgánských žen.
Anotace
Pět žen, pět různých příběhů – a středobodem
jejich osudů je malá kavárna v centru Kábulu. Provozuje ji přátelská a
veselá Američanka Sunny, která v Afghánistánu nalezne nový domov.
Navazuje nová přátelství a snaží se porozumět lidem, jejichž jazyk,
prostředí i zvyky jsou většině Zápaďanů neznámé. Postupně si díky svému
laskavému srdci a své pohostinnosti získává respekt také u místních
obyvatel. Stále si však není ochotna připustit, že země, která je její
duši tak blízká, se dokáže tak nevybíravým způsobem chovat k ženám. Snad
i proto pomáhá mladé afghánské dívce, kterou tíží tajemství, jež by
mohlo obrátit životy všech vzhůru nohama. Deborah Rodriguezová přináší
ve svém debutu jiný obraz Kábulu a jeho obyvatel, než jaký známe z
televizních zpráv. Je to příběh o běžném životě běžných lidí, o
nezištném přátelství a velké lásce, kterou máme často přímo pod nosem,
aniž bychom si to uvědomovali.
Vydalo nakl. Argo v r. 2015, překlad J. Jeníková
Stáni, díky opět za recenzi, kniha vypadá zajímavě a i to, že je založená na skutečných příbězích. Měj pěkný den.
OdpovědětVymazatMarti, mne zaujalo právě hlavně to prostředí.
VymazatDíky za koment a hezký den
No tak já ti hlavně přeju, aby se ten čas konečně nějak upravil.
OdpovědětVymazatProtože se věčně honit, taky není dobré.
Spoustu příjemných chvil nejen s knihou.
Simi, nějak bojuju. A taky si občas dopřávám nějakou prokrastinaci, abych se neuhonila :). No a pak holt nestíhám všechno, co bych chtěla
VymazatDíky a měj se pěkně
Stáňo, i já děkuji za recenzi, jistě zajímavý náhled do jiné země, jiné kultury.
OdpovědětVymazatS čase bojujeme všichni, ty hodiny se prostě někde ztrácejí :o)...
Měj krásný den, Helena
Heleno, máš pravdu - někam ty hodiny mizí. A čím dál víc ...
VymazatMěj se pěkně
Zase zajímavý titul. Ono je tolik knih, které by si člověk chtěl přečíst, ale opravdu ten čas !!
OdpovědětVymazatMěj se hezky, Stáni!
Hanka
Hanko, taky čtu míň než bych chtěla. Ale v červnu se chystáme na týden na chatu, tak tam bude na čtení času trochu víc - doufám.
VymazatHezký den
Stáňo, děkuji za báječnou recenzi a současně i tip na zajímavou četbu. 👍
OdpovědětVymazatČas je problém. Když jsem ještě chodila do práce a dojížděla do Holešovic, stihla jsem toho tak nějak víc. Osmý rok jsem v důchodu a mám pocit, že nestíhám. Dcera je také na homeoffice a má pocit, že té práce má víc, než když dojíždí z Košíř do Hostivaře.
Měj hezké dny
Aleno, já jsem si od home-office taky slibovala o něco víc času a kula jsem plány, co bych všechno mohla stihnout ... A ono nic. Snad jedině jsem o něco víc pekla, než je u mne běžné. Že nebud stíhat v důchodu, to tuším podle mé mámy :).
VymazatHezké dny
Tohle je nádherná kniha. Mám ji doma a poslouchala jsem ji i jako audioknihu a byla jsem unešená. Ještě je druhý díl, Návrat do kavárničky v Kábulu, myslím. Ten ale zatím nemám.
OdpovědětVymazatSabi, já už mám Návrat do kavárničky přečtený, ale nemám fotky (a čas napsat článek) :)
VymazatVypadá to lákavě, životy v cizích kulturách jsou zajímavé ......
OdpovědětVymazatČas je problém, chybí pořád ;)
Krásný den.
Ilono, s časem bojuju vlastně pořád - pořád je ho míň než bych potřebovala, abych stihla všechno, co bych chtěla. Ale zas lepší než se nudit ;-)
VymazatMěj se pěkně
Ahoj Stáni,
OdpovědětVymazatknihu vůbec neznám, ale zaujala mě podle tvého popisu. Prostředí Afgánistánu mě zaujalo, mrknu se po ní u nás v knihovně. Jinak s tím časem taky bojuji, nejšílenější to bude, až začnou ústní maturity, to budu ve škole od rána do večera a pak budu ještě řešit online výuku.
Hanka z ciculka.cz
Hanko, já si knížku půjčila od mámy v době vrcholných koronovirových opatření, kdy jsem nemohla do knihovny ani do knihkupectví (a nákup on-line by byl na delší loket, navíc i knížky patří k věcem, na které si před koupí ráda "sáhnu" - prolistuju je, kousek si přečtu...).
VymazatVěřím, že kolem maturit to bude náročné, tak držím palce, ať to ve škole zvládáte
Knihy z tohoto prostředí mám ráda, ale málokdy jsou napsané dobře, s opravdovou znalostí reálií, což mě odrazuje, abych po tomto tématu pátrala více. Kavárnička zní příjemně oddychově. Snad na ni někde narazím - ráda bych si ji přečetla.
OdpovědětVymazatSamotný příběh je taková oddychovka, obzvláštněná právě tím prostředím. Znalost reálií posoudit neumím, ale snad nebude nejhorší, když autorka v Afganistánu pracovala.
VymazatVidela jsem nekolik filmu na totot tema a bavilo me to, M.
OdpovědětVymazatMarcelko, tak film o Afganistánu jsem neviděla žádný a vlastně ani žádný neznám. Asi to bude i tím, že sice nečtu tolik, kolik bych chtěla, ale rozhodně víc, než koukám na filmy (když nepočítám televizní detektivky) - u knížky jde přečíst jedna kapitola před spaním, u filmu je koukání na etapy na houby.
VymazatHezký den
Kniha vypadá přesně tak, že by oslovila moji mamku. :) Mně by příběh zajímal, ale k tomuto se nedokopu...
OdpovědětVymazatSomethingbykate
Já tu knížku měla půčenou do mámy :).
VymazatNevím, jestli by mě kniha bavila, ale zní zajímavě.
OdpovědětVymazatMartino, když jsem si knížku půjčovala, tak jsem si taky nebyla jistá, jestli mne zaujme, ale nakonec se mi četla docela dobře.
VymazatTedy knížka vypadá opravdu zajímavě! Když budu mít šanci, určitě bych se zkusila začíst, mám ráda témata postavení žen atd. Je hanba, že ještě dnes nemají ženy stejná práva jako muži, tohle téma mě kdykoliv spolehlivě rozohní :D
OdpovědětVymazatTahle knížka není žádná studie postavení žen, ale spíš takové lehčí čtení. Ale postřehy o postavení žen, byť myslím nejdou nijak do hloubky, jsou určitě zajímavé.
Vymazat