středa 20. května 2020

Deborah Rodriguezová - Kavárnička v Kábulu

Tuhle knížku už mám přečtenou asi měsíc, ale nějak jsem se nemohla dostat k napsání článku. Nevím, jak je to možné, ale vzdor tomu, že pracuji částečně v režimu home-office (a teoreticky bych aspoň ve dnech, kdy nejdu do kanceláře, měla ušetřit skoro dvě hodiny cesty MDH), tak s časem bojuju pořád. Ale to byl jen takový povzdech, pojďme raději k té knížce...


Afgánskou dívku Jasmínu si z odlehlé horské vesnice  odvezou vymahači dluhů jako splátku na dluh jejího strýce, aby ji prodali jako sexuální otrokyni. Netuší ovšem, že Jasmína je těhotná vdova.Ve chvíli, kdy to zjistí, se pro ně stává bezcennou a nechají ji zbitou na kraji Kábulu.  A díky náhodě se její cesta protne s cestou Sunny, která provozuje v centru Kábulu malou kavárnu určenou zejména pro cizince. Ta jí poskytne práci i útočiště... A protože kavárna je místem setkávání, příběh se věnuje i dalším osobám, které jsou s kavárničkou spojené - majitelka domu, kde se nachází kavárna a její syn, novinářka Isabell, Sunnin přítel Jack...
Knížka vychází ze zkušeností autorky, které získala při svém pobytu v Kábulu. Na pozadí romantického příběhu (který by sám o sobě asi byl docela tuctový) ukazuje život běžných lidí v Afganistánu,  sílu předsudků, moc tradic a zejména těžké postavení místních žen. Myslím, že příběh je zajímavý právě tím - popisuje Afgánistán a život v něm z jiného úhlu, než který většina z nás zná, a ukazuje těžký úděl řady afgánských žen.


Anotace
Pět žen, pět různých příběhů – a středobodem jejich osudů je malá kavárna v centru Kábulu. Provozuje ji přátelská a veselá Američanka Sunny, která v Afghánistánu nalezne nový domov. Navazuje nová přátelství a snaží se porozumět lidem, jejichž jazyk, prostředí i zvyky jsou většině Zápaďanů neznámé. Postupně si díky svému laskavému srdci a své pohostinnosti získává respekt také u místních obyvatel. Stále si však není ochotna připustit, že země, která je její duši tak blízká, se dokáže tak nevybíravým způsobem chovat k ženám. Snad i proto pomáhá mladé afghánské dívce, kterou tíží tajemství, jež by mohlo obrátit životy všech vzhůru nohama. Deborah Rodriguezová přináší ve svém debutu jiný obraz Kábulu a jeho obyvatel, než jaký známe z televizních zpráv. Je to příběh o běžném životě běžných lidí, o nezištném přátelství a velké lásce, kterou máme často přímo pod nosem, aniž bychom si to uvědomovali.
Vydalo nakl. Argo v r. 2015, překlad J. Jeníková 

 

26 komentářů:

  1. Stáni, díky opět za recenzi, kniha vypadá zajímavě a i to, že je založená na skutečných příbězích. Měj pěkný den.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Marti, mne zaujalo právě hlavně to prostředí.
      Díky za koment a hezký den

      Smazat
  2. No tak já ti hlavně přeju, aby se ten čas konečně nějak upravil.
    Protože se věčně honit, taky není dobré.
    Spoustu příjemných chvil nejen s knihou.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Simi, nějak bojuju. A taky si občas dopřávám nějakou prokrastinaci, abych se neuhonila :). No a pak holt nestíhám všechno, co bych chtěla
      Díky a měj se pěkně

      Smazat
  3. Stáňo, i já děkuji za recenzi, jistě zajímavý náhled do jiné země, jiné kultury.
    S čase bojujeme všichni, ty hodiny se prostě někde ztrácejí :o)...
    Měj krásný den, Helena

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Heleno, máš pravdu - někam ty hodiny mizí. A čím dál víc ...
      Měj se pěkně

      Smazat
  4. Zase zajímavý titul. Ono je tolik knih, které by si člověk chtěl přečíst, ale opravdu ten čas !!
    Měj se hezky, Stáni!
    Hanka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Hanko, taky čtu míň než bych chtěla. Ale v červnu se chystáme na týden na chatu, tak tam bude na čtení času trochu víc - doufám.
      Hezký den

      Smazat
  5. Stáňo, děkuji za báječnou recenzi a současně i tip na zajímavou četbu. 👍
    Čas je problém. Když jsem ještě chodila do práce a dojížděla do Holešovic, stihla jsem toho tak nějak víc. Osmý rok jsem v důchodu a mám pocit, že nestíhám. Dcera je také na homeoffice a má pocit, že té práce má víc, než když dojíždí z Košíř do Hostivaře.
    Měj hezké dny

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Aleno, já jsem si od home-office taky slibovala o něco víc času a kula jsem plány, co bych všechno mohla stihnout ... A ono nic. Snad jedině jsem o něco víc pekla, než je u mne běžné. Že nebud stíhat v důchodu, to tuším podle mé mámy :).
      Hezké dny

      Smazat
  6. Tohle je nádherná kniha. Mám ji doma a poslouchala jsem ji i jako audioknihu a byla jsem unešená. Ještě je druhý díl, Návrat do kavárničky v Kábulu, myslím. Ten ale zatím nemám.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Sabi, já už mám Návrat do kavárničky přečtený, ale nemám fotky (a čas napsat článek) :)

      Smazat
  7. Vypadá to lákavě, životy v cizích kulturách jsou zajímavé ......
    Čas je problém, chybí pořád ;)
    Krásný den.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ilono, s časem bojuju vlastně pořád - pořád je ho míň než bych potřebovala, abych stihla všechno, co bych chtěla. Ale zas lepší než se nudit ;-)
      Měj se pěkně

      Smazat
  8. Ahoj Stáni,
    knihu vůbec neznám, ale zaujala mě podle tvého popisu. Prostředí Afgánistánu mě zaujalo, mrknu se po ní u nás v knihovně. Jinak s tím časem taky bojuji, nejšílenější to bude, až začnou ústní maturity, to budu ve škole od rána do večera a pak budu ještě řešit online výuku.
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Hanko, já si knížku půjčila od mámy v době vrcholných koronovirových opatření, kdy jsem nemohla do knihovny ani do knihkupectví (a nákup on-line by byl na delší loket, navíc i knížky patří k věcem, na které si před koupí ráda "sáhnu" - prolistuju je, kousek si přečtu...).
      Věřím, že kolem maturit to bude náročné, tak držím palce, ať to ve škole zvládáte

      Smazat
  9. Knihy z tohoto prostředí mám ráda, ale málokdy jsou napsané dobře, s opravdovou znalostí reálií, což mě odrazuje, abych po tomto tématu pátrala více. Kavárnička zní příjemně oddychově. Snad na ni někde narazím - ráda bych si ji přečetla.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Samotný příběh je taková oddychovka, obzvláštněná právě tím prostředím. Znalost reálií posoudit neumím, ale snad nebude nejhorší, když autorka v Afganistánu pracovala.

      Smazat
  10. Videla jsem nekolik filmu na totot tema a bavilo me to, M.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Marcelko, tak film o Afganistánu jsem neviděla žádný a vlastně ani žádný neznám. Asi to bude i tím, že sice nečtu tolik, kolik bych chtěla, ale rozhodně víc, než koukám na filmy (když nepočítám televizní detektivky) - u knížky jde přečíst jedna kapitola před spaním, u filmu je koukání na etapy na houby.
      Hezký den

      Smazat
  11. Kniha vypadá přesně tak, že by oslovila moji mamku. :) Mně by příběh zajímal, ale k tomuto se nedokopu...

    Somethingbykate

    OdpovědětSmazat
  12. Nevím, jestli by mě kniha bavila, ale zní zajímavě.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Martino, když jsem si knížku půjčovala, tak jsem si taky nebyla jistá, jestli mne zaujme, ale nakonec se mi četla docela dobře.

      Smazat
  13. Tedy knížka vypadá opravdu zajímavě! Když budu mít šanci, určitě bych se zkusila začíst, mám ráda témata postavení žen atd. Je hanba, že ještě dnes nemají ženy stejná práva jako muži, tohle téma mě kdykoliv spolehlivě rozohní :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tahle knížka není žádná studie postavení žen, ale spíš takové lehčí čtení. Ale postřehy o postavení žen, byť myslím nejdou nijak do hloubky, jsou určitě zajímavé.

      Smazat

Děkuji, že jste si našli čas k přečtení mého článku a třeba i k napsání komentáře. Každý mne potěší (a na každý se snažím odpovídat). Pokud vás můj blog zaujal, budu ráda, když si ho přidáte mezi sledované (na stráce úplně dole)