Rýchory

 Sami bychom asi výlet do Krkonoš v plné turistické sezóně nevolili, ale slíbili jsme mámě, že ji odvezeme domů z pobytu v Jánských Lázních, tak jsme to s výletem nakonec spojili a musím říci, že jsme nelitovali.  Jako cíl výletu jsme zvolili Rýchory, které patří mezi  partie Krkonošského národního parku, kde se dochoval původní lesní porost i luční lokality.  Rýchory jsou  nejvýchodnější částÍ Krkonoš, která je turisticky méně exponovaná, takže jsme k naší radosti žádné davy turistů nepotkávali (víc lidí bylo jen přímo u Rýchorské boudy a u tvrze Stachelberg).

Tentokrát jsme vyrazili rovnou od penzionu, tedy z Prkenného dolu. Nejprve po neznačené cestě směrem k  chatě Ozon, která se po necelém kilometru spojila s modrou turistickou značkou. Na chatě Ozon jsme si dali pivo (tedy pivo Krakonoš není nic moc) a dál jsme po modré stoupali až na rozcestí u Hubetovy chaty.

 

Odtud jsme pokračovali po zelené až k  Rýchorské boudě (pivo - opět Krakonoše měli, neměli turistickou známku bohužel ne) a vyhlídce u bývalé Maxovy chaty. Celá cesta až na Rýchorskou boudu vede po lesních asfaltkách nebo lesních a polních cestách  (takže je případně sjízdná i na kole), střídavě prochází lesem a po horských loukách a otvírají se z ní pěkné výhledy - ať už na hřebeny Krkonoš nebo na malebné chaloupky rozházené po loukách.

 Od Rýchorské boudy jsme se kousek vrátili na rozcestí turistických cest a odtud jsme pokračovali po červené TZ (její horní část vede po lesní pěšině a je na ní zakázán vjezd kol)  přes vrcholek Dvorský les (který byl s 1036  m.n.m. nejvyšším bodem našeho výletu), kde jsou právě zachovány původní lesní porosty.

Z Dvorského lesa pak červená klesla a  přes louky nás dovedla  až ke dělostřelecké tvrzi Stachelberg a rozhledně Eliška, která kousek od ní. Cestou jsme minuli několik dalších dalších opevňovacích tvrzí (ty i rozhlednu si schovám do dalšího článku, abych vás nezahltila fotkami). Od rozhledny Eliška jsme se pak pustili dolů z kopce po zelené značce (kde to asi půl kilometru  tedy byl pěkný padák dolů) až k rozcestí Prkenný důl. A pak už nám zbýval jen asi 1,5 km po silničce zpátky k našemu penzionu.

Ušli jsme něco přes 16 km s převýšením 565 výškových metrů.

A ještě doplním, kde jsme bydleli. Ubytování jsme našli v penzionu Zelený mlýn, který se nachází v Prknném dole (součást Žacléře). Byli jsme tam docela spokojení, i když vybavení penzionu je spíš průměrné. Ale má dobrou polohu jako východisko pro výlety, restaurace byla slušná   a personál milý.