Rozhledna Chanovice

Po podvečerní procházce, dobré večeři  a noci strávené v Horažďovicích jsme druhý den ráno obuli pohory, popojeli pár kilometrů na sever a vyrazili toulat se jarní přírodou. Ale protože i toulání může mít nějaký cíl, tak jsme si tentokrát vybrali rozhlednu na vrchu Chlum kousek od Chanovic.

Takže vás teď zvu na malou procházku do kraje, kde se pole zelenají,   louky mají žluté knoflíky pampelišek, kde po cestách přes louky a mezi poli skoro nepotkáte živáčka, ale uvidíte spoustu křížků...

Horažďovice

Na prvomájové volno jsme si naplánovali výlet na jihozápad Čech a rozhodli jsme se vyjet už v úterý odpoledne po práci, abychom si to víc užili. A protože cíl našeho výletu byl nedaleko Horažďovic, vybrali jsme si  jako místo pro přenocování právě toto městečko, které leží mezi Strakonicemi a Klatovy na břehu řeky Otavy. Bohužel se nám nakonec nepovedlo vyrazit z Prahy tak brzo, jak jsme chtěli. Do Horažďovic jsme dorazili až v podvečer a tak jsme už nestihli otevřený zámek a nešlo už ani uvažovat o tom, že bychom zajeli na zříceninu hradu Prácheň, která je kousek od města.

Peter May - Šachové figurky

Tak do třetice všeho dobrého i zlého (v tomto případě tedy dobrého) - dočetla jsem poslední díl trilogie příběhů odehrávajících se na ostrově Lewis. I když vlastně kdo ví... - možná ne trilogie, možná ne poslední díl.  V metru jsem zahlédla na reklamních panelech upoutávku na další knihu Petera Maye, která by se také měla odehrávat na ostrově Lewis. V knihkupectví jsem to tedy ještě neprozkoumávala. Ale uvažuji, že si ji budu přát k narozeninám. 

Víkendová romantika ....

...se tento víkend skládala z řezání dříví, přehazování kompostu, opravy plotu a podobných nezbytností, které jsou krajně nefotogenické.

Ale docela fotogenticky nám vykvetla višeň

Velikonoce v kostce

Velikonoce jsem strávila, jak je u nás obvyklé,  na  chalupě na Vysočině. Volno to bylo nezvykle dlouhé, protože ke čtyřem oficiálně volným dnům jsem přidala ještě den dovolené. A nezvyklé bylo i počasí - krásné slunečné a teplé dny, které spíše než jaro připomínaly léto (jen noční mrazíky nás vyvedly první dny z omylu). Většina času jsme v takovém krásném počasí věnovali zahradě (a musím říci, že mne trochu děsí, jak moc je už teď na jaře sucho), ale došlo i na lenošení s časopisem u čaje, procházku a samozřejmě pečení mazanců a barvení vajíček, když jsou ty Velikonoce.

Velikonoční nádivka aneb hlavička

Hlavička se velikonoční nádivce říká proto, že se do ní obíralo maso z telecích, kůzlečích a jehněčích hlav. Údajně by měla obsahovat tři druhy masa a její nedílnou součástí jsou zelené bylinky, obvykle mladékopřivy. Pekla se na Bílou sobotu a bývala prvním jídlem po postním předvelikonočním období.  

U nás na Velikonce na stole nikdy nesmí chybět, jen už to nebereme tak striktně. Rozhodně do ní neobírám maso s telecí nebo kůzlečí hlavy (ostatně ani nevím o nějakém řeznictví, kde by je měli) a většinou ani nepoužijeme tři druhy masa.  A letos jsme ani nedorželi tu Bílou sobotu. Manžel totiž velikonoční nádivku nejí, tak jsme si ji s mámou upekli už na Velký pátek, kdy s námi manžel ještě na chalupě ještě nebyl.

Zámecký park v Telči

V posledním článku z Telče (dala jsem si s ním trochu na čas) vás už jen vezmu na procházku do zámeckého parku a na konec na malou sladkou tečku.