Mám tu pro vás další knihu, kterou jsem si přečetla díky spolupráci s nakladatelstvím Grada. Tentokrát je to taková jednohubka, kterou jsem si vybírala na slepo - o autorce jsem nikdy ani neslyšela, i když kniha není její prvotina (má na kontě i s touto osm, jak pro děti a mládež, tak pro dospělé).
V knížce autorka čerpá ze svého života a popisuje radosti a strasti nedávno rozvedené ženy, jejíž věk (jak ostatně napovídá název knihy) se přehoupl přes padesátku. Jde v podstatě o soubor krátkých fejetonů o nejrůznějších tématech i situacích. Takže se dozvíme, jak se autorka snažila být "cool" rodičem, jak jela s kamarádkou na dovolenou, jak se snažila šetřit elektřinou či jak si její kamarádka hledala partnera a spoustu další drobností z jejího každodenního života. Autorka píše docela svižně a občas i vtipně. Ale nečekejte, že se u čtení budete smát, až se budete za břicho popadat - spíš se nad jejími stránkami sem tam pousmějete. Není to žádná velká literatura, spíš takový blogový formát, ale nemůžu říci, že by mne knížka nebavila. Je to takové ideální čtení do tramvaje, na pláž nebo do čekárny, protože jednotlivé kapitoly, resp. fejetony jsou krátké, obvykle v rozsahu tři až čtyři stránky a nijak na sebe nenavazují. Takže ji vlastně můžete kdykoliv zaklapnout a zase se k ní po čase, ať již kratším nebo delším) se k ní zas vrátit bez obav, že budete mít problém ve čtení navázat.
Za zaslání knihy děkuji nakl. domu Grada, na jehož e-shopu si ji můžete koupit
Anotace
Život sice není procházka růžovým sadem, ale proč jej nebrat s
nadhledem, ironií a dávkou jemného cynismu… Eva Dolejšová, spisovatelka,
matka a knihovnice v jedné osobě, popisuje své střety s realitou – od
randění po padesátce přes záludnosti moderních technologií až po chvíle,
kdy je lepší
otevřít si víno než minulost. S vřelostí sobě vlastní glosuje události
všedních dní a nenechává nikoho na pochybách, že život je potřeba brát s
lehkostí a humorem.
Vydalo nakl. Cosmopolis v r. 2025, 144 stran
Příště se pokusím stihnout focení ve dne a pořídit lepší fotky - v umělém světle se mi to moc nevede...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji, že jste si našli čas k přečtení mého článku a třeba i k napsání komentáře. Každý mne potěší (a na každý se snažím odpovídat). Pokud vás můj blog zaujal, budu ráda, když si ho přidáte mezi sledované (na stráce úplně dole)