úterý 2. dubna 2019

Nejlepší světové krimipovídky

Tuhle tlustou povídkovou knihu jsem  přečetla výrazně rychleji než tu předchozí .  Přece jen pobyt doma na neschopence dává pro čtení mnohem více prostoru než běžný týden, kdy chodím do práce. Zatímco předchozí výběr povídek jsem četla skoro měsíc, tímto, který je zhruba stejně obsahlý, jsem se prokousala během týdne.



Soubor obsahuje 36 povídek v rozsahu okolo dvaceti až čtyřiceti stránek od autorů mně převážně neznámých (Nesbo a Deaver  byli asi jedinými výjimkami). Brala jsem ji tedy jako možnost seznámit se s tvorbou dalších autorů krimi a detektivního žánru, zejména z neanglicky mluvících zemí (Japonsko, Indie, Itálie, Rusko...).  Bylo mi jasné, že to bude jako u všech výborů - budou tu povídky lepší i horší, i ty, které mne nezaujmou vůbec. A tohle očekávání se naplnilo.  Zaujala mne třeba povídka Zločin za zločin italského autora Fialettiho, Řekni mi koho zabít od  britského autora Rankina nebo japonská Záhada městské legendy (Norizuki). Nezklamal ani J. Deaver  - jeho povídka patřila k těm, které se mi líbily nejvíc.  Některé mne naopak nebavily vůbec a nebýt krátké, možná bych je ani nedočetla (když trochu zparafrázuji anotaci kniky, tak některé překvapily tím, že byly nudné) - namátkou  švédská povídka Když konečně přišel (Jalakas),  indickou  Hlasy v hlavě  (Tyrrevala) jsem pro změnu nepochopila (stejně jako její zařazení do výběru krimipovídek).


Anotace
Co napsat o knize, do níž jsou zařazeny krimipovídky od šestatřiceti mistrů tohoto žánru? Snad jen pár nejslavnějších jmen: Jeffery Deaver, Jo Nesbø, Boris Akunin nebo Ruth Rendellová.
Bylo by ale nespravedlivé vzbuzovat dojem, že další autoři jsou tam jen tak do počtu. Erudovaný editor Maxim Jakubowski věděl dobře, co dělá, když tu
to antologii sestavoval. Výsledkem jeho pečlivého výběru je kniha, v níž vás každá povídka chytí a nepustí. Uchvátí. Překvapí. A každá docela něčím jiným.
Vydalo nakl. Domino v r. 2013 

12 komentářů:

  1. Škoda, že tě některé povídky nebavily, ale celkově se mi kniha líbí. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martino, u výboru povídek by mne spíš překvapilo, kdyby se mi líbily povídky všechny.

      Vymazat
  2. Už jsem dlouho nečetla povídkovou knížku. Když je obsáhlá, tak je jasné, že každá se líbit nemůže.
    Hezký den!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, jám sama bych si asi povídkovou knížku nekoupila, ale když už jsem ji dostala, tak nemám problém ji přečíst a s tím, že se mi nebude líbit vše, jsem celkem smířená.

      Vymazat
  3. Stáni, já mám podobnou velkou knihu, přinutila si mě hledat v knihovně. Myslela jsem, že je to ta samá, není. Jsou to Nejlepší americké krimipovídky a vzhledem k podobnému obalu je to stejná edice. Taky se mi nelíbily všechny. Měj pěkné dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, u výboru povídek se prostě dá předpokládát, že ne všechny se člověku budou líbit.

      Vymazat
  4. Děkuji za typ, nedávno jsem četla výběr českých povídek a nebylo to vůbec špatné.
    Stáňo, měj hezký podvečer. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Heleno, tak výber českých povídek jsemzase nečetla já.

      Vymazat
  5. Trošku jsem se teď musela zastydět. Tu jsi dala tuhle bichly za týden a já už mám asi půl roku rozečteného tenkého Poirota...
    No, každý máme své tempo... ne? :-D
    Krásné dny, pa.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dý, já měla týden neschopenku, takže to je důvod mé rychlé četby. S minulým (zhruba stejně tlustým) výborem britkých povídek jsem se tempem jedna povídka denně prokousávala mnohem déle.

      Vymazat
  6. Tusim, ze jsem toutp obdarovala tchana, snad jsem neslapla vedle:-). M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marcel, jako přešlap vedla bych to neoznačila. A povídkové knížky mají tu výhodu, že se dají číst postupně.

      Vymazat

Děkuji, že jste si našli čas k přečtení mého článku a třeba i k napsání komentáře. Každý mne potěší (a na každý se snažím odpovídat). Pokud vás můj blog zaujal, budu ráda, když si ho přidáte mezi sledované (na stráce úplně dole)