Vlastimil Vondruška - Anděl smrti

Na všechny resty v podobě rozepsaných článků, které jsem nestihla dopsat nebo k nim dofotit fotky, už v tomto roce nedojde. Ale aby mi jich na příští rok nezůstalo příliš mnoho, tak dneska ještě jeden článek o knížce, kterou jsem přečetla v době, kdy jsem byla na neschopence, ale už jsem o ní nezvládla napsat. Další knížky a taky čajové okénko (pro které mám čajů tak na dva nebo tři články) mi jako rest do příštího roku zůstanou.

 

 

V další, v pořádí již třicáté Vondruškově historické detektivce s Oldřichem z Chlumu, se kromě sympatického královského prokurátora opět potkáme i se záletným panošem Otou ze Zástřizlí (i když tentokrát víc pátral "v terénu" než v ložích krásných žen) i s horlivým Divišem, velitelem hradní posádky na Bezdězu. A tentokrát s  nimi  zůstaneme v jejich domovských severních Čechách – na Bezdězu a v jeho okolí a v čase se trochu vrátíme do doby nedlouho poté, co si Oldřich na Bezděz přivedl jako svou ženu Ludmilu z Vartemberka. Právě na Bezdězu totiž nejprve  zmizel Smil z Tubože, který tu měl vykonávat své manské povinnosti, a pak i další manové, kteří se ho vydali hledat. A v okolí se prý zjevil „anděl smrti“, kterého viděl právě Smil. Oldřich se svými pomocníky začíná pátrat, zda tyto události spolu souvisí. Případ zamotává neznámá dívka, která se pohybuje krajem v mužském oblečení a Otovi, který na ni narazil, tvrdí, že  přichází z teplického kláštera, i informace o tom, že v kraji byla před řadou let rozprášena náboženská sekta, jejíž členové byli upáleni, i objev podivné jeskynní svatyně s vyobrazení ďábla a kněžky.

 
 

Jak už jsem konstatovala několikrát, zdá se mi, že Vondruškovy detektivky mají trochu klesající úroveň. A zrovna tuto bych opravdu ze svého pohledu řadila k těm slabším. Hlavní hrdinové tentokrát docela často pátrali odděleně, leč autor tyto  linky neodděloval do samostatných kapitol, což  úplně nepřispělo k orientaci v příběhu. Tu navíc ještě komplikovaly různé příbuzenské svazky manů žijících na tvrzích v okolí Bezdězu i fakt, že někteří z nich  nosili stejná jména. Čert aby se pak v nich i v docela zašmodrchaném příběhu sahajícím i do minulosti  vyznal... . Na druhou stranu se mi líbilo prostředí, do kterého byl příběh zasazený - Kokořínsko je krásné a navíc jsem tam párkrát byla, takže jsem si kulisy příběhu dovedla poměrně dobře představit. A pochválit musí obálku, která si stále drží jednotný styl korespondující s dobou, v níž se příběh odehrává.

 

Anotace
Jubilejní třicátý román s Oldřichem z Chlumu, panošem Otou a Divišem zavede čtenáře opět na Bezděz a do jeho okolí. Neprostupné lesy a skalní strže, které se táhnou od Housky ke Kokořínu, však skrývají mnoho tajemství. Pohanství jako by z této pochmurné krajiny nikdy neodešlo a pokud je sem přidělen kněz, je to vždycky jen za trest. Zpočátku se jedná o banální záležitost, když se z lesa nevrátí zeman Smil z Tubože. Jenže nikdo o tom nechce mluvit, a kdyby neměl povinnosti mana, na Bezdězu by se to snad ani nedozvěděli. Nepochopitelné události se však začnou vršit. Jaký smysl má erb s harpyjí, kde se nachází Čertova rokle a proč se zjevuje anděl smrti?
Vydalo nakl. MOBA v r. 2022,  319 stran