Hana Marie Körnerová - Hlas kukačky

 Od spisovatelky H.  M. Körnerové jsem měla loni od mámy půjčenou knížku Heřmánkové údolí, která se nám oběma líbila. Takže když jsem na jaře v knihkupectví objevila další titul od této spisovatelky, měla jsem rázem pro mámu vybraný jeden z dárků k narozeninám. A teď, když máma knížku přečetla, jsem si ji od ní půjčila i já.

 

 

První z postav, kolem které se příběh rozvíjí,  je  Edita, která v šestnácti utekla před nemilujícím a despotickým otcem z domova a od té doby se protlouká sama. Zakotvila jako    kantýnská na stavbě a právě tady se na pozadí událostí souvisejících s obsazením Sudet  odehraje  její utajený milostný románek se ženatým inženýrem. Ten končí nechtěným těhotenstvím a zjištěním, že její milenec vlastně nikdy nehledal lásku, ale jen rozptýlení a rozhodně se nehodlá rozejít s manželkou a vzít si Editu.
Příběh druhé z hrdinek, Irmy,  nás vrací na začátek 20. století, do doby konce 1. světové války. Irmě je šestnáct a právě prožívá svou studentskou lásku ke spolužákovi Leovi. Ta ale končí ve chvíli, kdy Irma zjistí, že je těhotná. Leova rodina nesouhlasí z náboženských i majetkových důvodů s tím, aby si Leo Irmu vzal a ten se rodičům bez odporu podvolí. A protože začátek 20. století není svobodným matkám nakloněn, rodiče Irmy vidí jediné možné řešení v tom, aby Irmě našly jiného ženicha. A tak Irma končí v nerovném manželství se zakomplexovaným průměrným úředníkem, který si ji vzal především pro peníze – odškodné vyplacené Leovou rodinou.  A to vlastně ovlivní velkou část jejího života 
A pak tu máme ještě Kristýnu – dívenku trápící se tím, že má výrazně starší matku než její spolužačky a možná podvědomě cítící, že v jejím životě je nějaké tajemství.
A osudy všech tří těchto žen jsou spolu spojeny.

 

Kniha je rozdělená na dvě části – první je věnována příběhu Edity a odehrává se na konci třicátých let minulého století, i když se vrací i do Editina dětství. Druhá část je věnovaná Irmě, ale setkáme se v ní i s Editou a Kristýnou.  Ani tato část není psaná zcela chronologicky – občas se  vrací do minulosti a také se prolíná  s vyprávěním z pohledu Kristýny.
Co se knize nedá upřít, je poměrně silný příběh (údajně inspirovaný skutečnými osudy) a  zajímavé, ne zcela jednoznačné ženské postavy. Irma i Edita dělají špatná rozhodnutí, jejich důsledky si pak nesou dál, ale dokáží se i vzepřít osudu a udělat rozhodnutí dobrá, byť někdy možná později než měly, ale přece… Trochu mi vadilo, že muži z tohoto vyprávění vychází jako slaboši nebo vypočítavci – přišlo mi to takové hodně paušalizující. A nevyvážené mi přišlo promítnutí historického pozadí – v Editině části příběhu jsou události kolem mobilizace a záboru Sudet poměrně výraznou částí příběhu (část popisující útěk lidí ze zabraných Sudet je docela silná), tak v Irmině části příběhu je historie spíše vzdálenou kulisou, zejména pokud jde o část týkající se konce 1. světové války a vzniku republiky. Trochu více je zmíněno jen období těsně po okupaci, a to způsobem, který spíše přípomíná učebnici (a toho, kdo dával ve škola při dějepise aspoň trochu pozor, bude spíše nudit).
Ale přes dílčí výhrady musím říci, že se mi  knížka líbila a četla jsem ji se zaujetím i se zvědavostí na to, jak se budou příběhy Irmy a Edity rozvíjet (a dokonce mne i jedním zvratem,  resp. odhalením malinko překvapila).
✦✦✦✦✧ 

 

 
Anotace
Napínavý příběh o pátrání po tajemství, o němž se i v nejužším rodinném kruhu jen šeptá. Příběh o rozplétání složitých lidských vztahů táhnoucí se hluboko do minulosti. Začalo to už v dětství jako pouhá zvědavost, ale tehdy Kristýně na otázky nikdo neodpověděl. V průběhu let se zvědavost změnila v potřebu odhalit vlastní kořeny a přijít rodinným záhadám na kloub. Už dospělá Kristýna se snaží pochopit jednání svých nejbližších, o nichž si myslela, že je důvěrně zná.
Vydalo nakl. Moba v r. 2019, 280 stran