Červenec v kostce

O říci o mém červenci? Užila jsem si Františkovy Lázně, vycházky s Lízou i chalupu. Bojovala jsem s vedry, která panovala velkou část měsíce. A  hlavně mám pocit, že tentokrát ten měsíc utekl hrozně rychle.

První červencové dny jsem trávila s manželem v lázních, takže ač nebyl úplný, stihli jsme toho docela dost. Já si dopoledne, kdy měl manžel procedury udělala svůj program (většinou jsem se prošla a pak si četla v parku) a odpoledne jsme někam vyrazili spolu. Ve středu se   honily přeháňky, takže jsem dopoledne navštívila místní muzeum a odpoledne jsme si vyjeli na zámek Libá. Ve čtvrtek jsme se vydali na procházku k rybníku Amerika  a v pátek jsme se na výlet vypravili autem, takže jsme zvládli rozhlednu Bismark i poutní areál Maria Loreto.  V sobotu jsme si vyjeli kousek za hranice na lov nových čajů do mé sbírky. A odpoledne jsme se vypravili na procházku nad přehradou Skalka. V neděli jsme pak strávili v podstatě celý den v Chebu.  O některých výletech už jsem psala, na další snad ještě dojde.

Libá - Muzeum Františkovy Lázně - kaplička v parku - rybník Amerika

Maria Loreto - rozhledna Bismark - přehrada Skalka - kostel v Chebu

V pondělí jsem se s manželem vypravila na poslední lázeňskou procházku - tentokrát po zelených srdíčkách. V úterý už mne čekalo jen balení a cesta autobusem do Prahy.  Zbytek týdne i další dva týdny trochu  pracovala a docela dost hlídala Lízu.   Musím říci, že je to teď poměrně náročná disciplína, protože vzdor sádře víc běhá než chodí (a přitom na tu sádru nesmí upadnout). Brouzdala jsem s ní hlavně po Stromovce, kde se ta vedra do panovala, snášela o něco líp než jinde. Stihla jsem ale i kadeřnici (už to bylo potřeba a zkusila jsem tentokrát ještě o malinko světlejší odstín), zubaře (toho dokonce dvakrát, ale už mám hotový implantát) a samozřejmě se párkrát stavit u mámy.  A taky se vrátil manžel z lázní (a dovezl hromadu věcí k vyprání)

Lesní oltář -  pramen Natálie -  dvakrát ze Stromovky

Do práce přes Valdštejnskou zahradu - z obýváku - Líza a "kytí" - ve Stromovce

Poslední červencovou sobotu jsme vyzvedli mámu z dialýzy a odjeli na chalupu. Při pohledu na zahradu jsme trochu zalomili rukama  nad vysokou trávu a kytkami ztrácejícími se v plevelu. Nezbylo než pustit se do do práce. Sekání zahrady nám ale hatila technika - nejdřív se rozbila hlava na křovinořezu a pak řízení na traktůrku, takže zahradu máme posekanou jen na půl. A do třetice špatného se manžel cestou z Pelhřimova střetl se srnkou. Pro nás to naštěstí dopadlo relativně dobře - šrámy utrpělo jen auto, manžel nikoliv. V neděli jsme otrhali rybíz a máma upekla štrůdl z letních jablek. V pondělí jsme pak z otrhaného rybízu vyrobily s mámou marmelády . V úterý jsme mámu odvezli na první dialýzu v Pelhřimově. My s manželem jsme si dali oběd v hotelu Slavia, prošli se po náměstí a po parku a pak ji ještě dali dortík v kavárně.  Já jsem potom nasedla na autobus a odjela do Prahy, kde jsem ve středu a ve čtvrtek dopoledne hlídala Lízu.  Odpoledne jsem se zas přesunula busem do Pelhřimova. Poslední červencový den bylo takové vedro, že jsme ho strávili lenošením v nejchladnějších koutech chalupy (jen na sklep nedošlo).

Horní Cerekev - rybíz - snídaně - některé kytky sucho přežily

Králík na hořčici - pelhřimovské náměstí - dortík - jedu busem

S Lízou ve Stromovce - auto po střetu se srnkou - traktůrek a nedosekaná zahrada

Srpen strávíme celý na chalupě, protože máme pro mámu domluvenou dialýzu v pelhřimovské nemocnici. Já tedy plánuji pár výjezdů do Prahy (mám komisi, budu hlídat Lízu) a taky doufám, že dojde i na nějaké výlety. A taky doufám, že srpnu bude méně tropických dnů, protože já ta horka snáším opravdu mizerně.