Po dlouhé době jsem zase vyrazila do knihovny (tentokrát byla zavřená opravdu přes celé léto) - hlavně tedy vrátit knížky vypůjčené na začátku prázdnin, protože poslední den výpůjční lhůty neúprosně hrozil, že další otálení bude znmenat placení zpozdného. Ale když už jsem tam byla, tak jsem si samozřejmě i pár knih půjčila. A tohle je první z nich, po které jsem sáhla.
Hanneke se pořád ještě úplně nevyrovnala se smrtí své první lásky - Basse, který padl v průběhu okupace Holandska nacistickým Německem. Oficiálně pracuje v pohřební službě, ale ve skutečnosti rozváží zboží z černého trhu, protože obchod s ním je druhá tvář jejího zaměstnavatele. A Hanneke je v roli poslíčka na kole nenápadná. Stačí ale prosba jedné ze zákaznic, díky které Hanneke začne blíž poznávat osud holanských Židů a díky níž se Hanneke začne měnit život ...
Narozdíl od Deníku Anny Frankové, který je tvořen autentickými zápisky skrývající se židovské dívky, je tato kniha fiktivním příběhem vyprávěným na pozadí skutečných reáliích souvisejících holocaustem v Holandsku. Příběh o malém obyčejném hrdinství lidí, kteří zachraňují Židy před deportacemi i o tom, jak osobní zkušenost může změnit pohled na některé věci. Po trochu pomalejším rozjezdu dostane příběh ve druhé polovině knihy větší spád a na konci pak docela překvapivé rozuzlení. Pro mne zajímavé téma napsané docela čtivým způsobem.
Narozdíl od Deníku Anny Frankové, který je tvořen autentickými zápisky skrývající se židovské dívky, je tato kniha fiktivním příběhem vyprávěným na pozadí skutečných reáliích souvisejících holocaustem v Holandsku. Příběh o malém obyčejném hrdinství lidí, kteří zachraňují Židy před deportacemi i o tom, jak osobní zkušenost může změnit pohled na některé věci. Po trochu pomalejším rozjezdu dostane příběh ve druhé polovině knihy větší spád a na konci pak docela překvapivé rozuzlení. Pro mne zajímavé téma napsané docela čtivým způsobem.
Anotace
Píše se rok 1943 a v nacisty okupovaném
Amsterdamu vládne přídělový systém. Mladičká Hanneke se ale vyzná. Na
černém trhu se pohybuje jako ryba ve vodě a dokáže obstarat většinu
věcí, které lidé potřebují. Při jedné z donášek ji její pravidelná
zákaznice požádá o pomoc. Nechce sehnat maso nebo petrolej. Chce, aby
Hanneke našla židovskou
dívku, kterou u sebe ukrývala. Vzala si jen svůj modrý plášť a zmizela
neznámo kam. Hanneke zprvu ani neuvažuje o tom, že by se do nebezpečného
pátrání pustila. Pak ale položí první otázku. Když dostane odpověď,
chce najednou vědět víc. Postupně je vtažena do pavučiny tajemství a
ohromujících odhalení, která ji zavedou až do samého srdce studentského
protinacistického odboje…
Vydalo nakl. Fragment v r. 2017, překlad M. Buchlová
Deník Anny Frankové jsem četla jako holka a dost to se mnou otřáslo. Byla jsem i v její muzeu. Už jsem velká, ale tohle téma je stále živé. Děkuji za typ, po téhle knize se určitě podívám.
OdpovědětVymazatStáňo, měj hezký den, Helena
Deník Anny Frankové je reality, tohle přece jen fikce, byť holandskou realitou inspirovaná.
VymazatStáni, díky za další recenzi. Víš, že tvoje knižní okénko mám ráda. Rozšiřuji si díky tobě obzory. Měj pěkné dny.
OdpovědětVymazatMarti, jsem ráda, že tě moje knižní odhlédnutí baví.
VymazatPíšu si a v knihovně se poohlédnu. Díky za tip.
OdpovědětVymazatMěj se fajn!
Hanka
Hanko, rádo se stalo. A pokud si knížku půjčíš, tak doufám, že se bude líbit.
VymazatV poslední době knihy zanedbávám, to přiznávám. Rozhodla jsem se přestat kupovat nové a budu navštěvovat knihovnu své kamarádky, ta je velký knižní knihomol, takže ani nemusím do místní knihovny :o).
OdpovědětVymazatKnihy s tématikou židovských tragédií z druhé světové války moc nečtu, jsem z nich vždy příliš otřesena.
Měj se hezky.
Ála
Álo, my už knihy skoro nekupujeme - výjimku tvoří dárky (máme pocit, že bez knížky by nebyly Vánoce a narozeniny úplné ;-)). Jinak si půjčuji - většinou v knihovně, občas od mámy.
VymazatKnihu neznám, ale Deník Anny Frankové jsem také před lety četla. Naopak já téma holocaustu čtu ráda, ať už se jedná o realitu nebo fikci.
OdpovědětVymazatJá téma holocaustu nijak aktivně nevyhledávám, ale taky se mu nevyhýbám - je to část historie a tu by měl člověk znát, byť je chmurná. A přes příběhy lidí je taková stravitelnější a myslím, že i člověka líp zasáhne.
VymazatTak tohle tema je vzdycky zajimave, jen na nej musim mit vhodnou naladu, ale zni to pro me lakave a zajimave. Hezky den, Stano. M.
OdpovědětVymazatNo už podle popisu ten příběh vypadá zajímavě a zaujala mě na první pohled i ta obálka knihy. :)
OdpovědětVymazatObálka se mi taky líbila - a myslím, že i díky ní mi knížka padla do oka.
VymazatStáni i já moc děkuji za typ.. ráda se po knížce podívám.
OdpovědětVymazatMěj se moc krásně.Z💙
Zdeni, doufám, že se bude líbit - jestli si ji půjčíš
VymazatZajímavá knížka, nejsem vášnivý čtenář, ale takové téma mě vždy zajímalo.
OdpovědětVymazatMně se docela líbila, za přečtení myslím stojí.
VymazatKnížky s touto tématikou moc nemusím :) i když věřím, že v mnohém jsou velmi poučné.
OdpovědětVymazatWantBeFitM
Já knížky s tematikou holocaustu zas taky tolik nečtu, ale tahle mi padla v knihově pod ruku, tak jsem ji zkusila.
VymazatAhoj,
OdpovědětVymazatpřiznám se, že tematiku druhé světové války u beletrie moc nevyhledávám, načetla jsem se toho hodně k maturitě (ani ne ke svojí jako k té mých žáků). Ale je zase pravda, že se mi všechny ty romány líbily, byly opravdu dobré. Tak uvidíme, jestli si na ni vzpomenu, až budu zase v knihovně.
hanka
Hanko, já po tématu války nebo holocaustu sáhnu taky jen občas. Tohle navíc nebyl reální příběh, ale fikce. Z reálných příběhů víc mrazí...
VymazatJá si teď dávám od knih z tématem války trochu oraz. Naposledy jsem četla Mengeleho děvče.....a to je síla.
OdpovědětVymazatTeď čtu citově klidný thriller :-)
Mengeleho děvče je reálný příběh, ten je myslím na čtení těžší.
VymazatPůjčil jsem ji v knihovně mamce, ona na tohle je... tak uvidíme jestli se ji bude taky líbit. Z knížek o holokaustu mi bohatě stačila Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou co jsem musel překonat k maturitě a od té doby se tomuto tématu spíš vyhýbám.
OdpovědětVymazatMartine, to jsem zvědavá, jestli maminku zaujme. Já jsem Motlibu pro Kateřinu Horovitzovou nečetla - to budu muset napravit, i když lehké čtení to určizě nebude.
OdpovědětVymazat