pondělí 14. října 2019

Monice Hesse - Dívka v modrém plášti

Po dlouhé době jsem zase vyrazila do knihovny (tentokrát byla zavřená opravdu přes celé léto) - hlavně tedy vrátit knížky vypůjčené na začátku prázdnin, protože poslední den výpůjční lhůty neúprosně hrozil, že další otálení bude znmenat placení zpozdného. Ale když už jsem tam byla, tak jsem si samozřejmě i pár knih půjčila. A tohle je první z nich, po které jsem  sáhla.


Hanneke se pořád  ještě úplně nevyrovnala se smrtí své první lásky - Basse, který padl v průběhu okupace Holandska nacistickým Německem. Oficiálně pracuje v pohřební službě, ale ve skutečnosti rozváží  zboží z černého trhu, protože obchod s ním je druhá tvář jejího zaměstnavatele. A Hanneke je v roli poslíčka na kole nenápadná. Stačí ale prosba jedné ze zákaznic, díky které Hanneke začne blíž poznávat osud holanských Židů a díky níž se Hanneke začne měnit život ...
Narozdíl od Deníku Anny Frankové, který je tvořen  autentickými zápisky skrývající se židovské dívky, je tato kniha fiktivním příběhem vyprávěným na pozadí skutečných reáliích   souvisejících holocaustem v Holandsku. Příběh o malém obyčejném hrdinství lidí, kteří zachraňují Židy před deportacemi i o tom, jak osobní zkušenost může změnit pohled na některé věci.  Po trochu pomalejším rozjezdu dostane příběh ve  druhé polovině knihy větší spád a na konci pak docela překvapivé rozuzlení. Pro mne zajímavé téma napsané docela čtivým způsobem.

 
Anotace
Píše se rok 1943 a v nacisty okupovaném Amsterdamu vládne přídělový systém. Mladičká Hanneke se ale vyzná. Na černém trhu se pohybuje jako ryba ve vodě a dokáže obstarat většinu věcí, které lidé potřebují. Při jedné z donášek ji její pravidelná zákaznice požádá o pomoc. Nechce sehnat maso nebo petrolej. Chce, aby Hanneke našla židovskou dívku, kterou u sebe ukrývala. Vzala si jen svůj modrý plášť a zmizela neznámo kam. Hanneke zprvu ani neuvažuje o tom, že by se do nebezpečného pátrání pustila. Pak ale položí první otázku. Když dostane odpověď, chce najednou vědět víc. Postupně je vtažena do pavučiny tajemství a ohromujících odhalení, která ji zavedou až do samého srdce studentského protinacistického odboje… 

Vydalo nakl. Fragment v r. 2017, překlad M. Buchlová

25 komentářů:

  1. Deník Anny Frankové jsem četla jako holka a dost to se mnou otřáslo. Byla jsem i v její muzeu. Už jsem velká, ale tohle téma je stále živé. Děkuji za typ, po téhle knize se určitě podívám.
    Stáňo, měj hezký den, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Deník Anny Frankové je reality, tohle přece jen fikce, byť holandskou realitou inspirovaná.

      Vymazat
  2. Stáni, díky za další recenzi. Víš, že tvoje knižní okénko mám ráda. Rozšiřuji si díky tobě obzory. Měj pěkné dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, jsem ráda, že tě moje knižní odhlédnutí baví.

      Vymazat
  3. Píšu si a v knihovně se poohlédnu. Díky za tip.
    Měj se fajn!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hanko, rádo se stalo. A pokud si knížku půjčíš, tak doufám, že se bude líbit.

      Vymazat
  4. V poslední době knihy zanedbávám, to přiznávám. Rozhodla jsem se přestat kupovat nové a budu navštěvovat knihovnu své kamarádky, ta je velký knižní knihomol, takže ani nemusím do místní knihovny :o).
    Knihy s tématikou židovských tragédií z druhé světové války moc nečtu, jsem z nich vždy příliš otřesena.
    Měj se hezky.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Álo, my už knihy skoro nekupujeme - výjimku tvoří dárky (máme pocit, že bez knížky by nebyly Vánoce a narozeniny úplné ;-)). Jinak si půjčuji - většinou v knihovně, občas od mámy.

      Vymazat
  5. Knihu neznám, ale Deník Anny Frankové jsem také před lety četla. Naopak já téma holocaustu čtu ráda, ať už se jedná o realitu nebo fikci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já téma holocaustu nijak aktivně nevyhledávám, ale taky se mu nevyhýbám - je to část historie a tu by měl člověk znát, byť je chmurná. A přes příběhy lidí je taková stravitelnější a myslím, že i člověka líp zasáhne.

      Vymazat
  6. Tak tohle tema je vzdycky zajimave, jen na nej musim mit vhodnou naladu, ale zni to pro me lakave a zajimave. Hezky den, Stano. M.

    OdpovědětVymazat
  7. No už podle popisu ten příběh vypadá zajímavě a zaujala mě na první pohled i ta obálka knihy. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obálka se mi taky líbila - a myslím, že i díky ní mi knížka padla do oka.

      Vymazat
  8. Stáni i já moc děkuji za typ.. ráda se po knížce podívám.
    Měj se moc krásně.Z💙

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdeni, doufám, že se bude líbit - jestli si ji půjčíš

      Vymazat
  9. Zajímavá knížka, nejsem vášnivý čtenář, ale takové téma mě vždy zajímalo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se docela líbila, za přečtení myslím stojí.

      Vymazat
  10. Knížky s touto tématikou moc nemusím :) i když věřím, že v mnohém jsou velmi poučné.

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já knížky s tematikou holocaustu zas taky tolik nečtu, ale tahle mi padla v knihově pod ruku, tak jsem ji zkusila.

      Vymazat
  11. Ahoj,
    přiznám se, že tematiku druhé světové války u beletrie moc nevyhledávám, načetla jsem se toho hodně k maturitě (ani ne ke svojí jako k té mých žáků). Ale je zase pravda, že se mi všechny ty romány líbily, byly opravdu dobré. Tak uvidíme, jestli si na ni vzpomenu, až budu zase v knihovně.
    hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hanko, já po tématu války nebo holocaustu sáhnu taky jen občas. Tohle navíc nebyl reální příběh, ale fikce. Z reálných příběhů víc mrazí...

      Vymazat
  12. Já si teď dávám od knih z tématem války trochu oraz. Naposledy jsem četla Mengeleho děvče.....a to je síla.
    Teď čtu citově klidný thriller :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mengeleho děvče je reálný příběh, ten je myslím na čtení těžší.

      Vymazat
  13. Půjčil jsem ji v knihovně mamce, ona na tohle je... tak uvidíme jestli se ji bude taky líbit. Z knížek o holokaustu mi bohatě stačila Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou co jsem musel překonat k maturitě a od té doby se tomuto tématu spíš vyhýbám.

    OdpovědětVymazat
  14. Martine, to jsem zvědavá, jestli maminku zaujme. Já jsem Motlibu pro Kateřinu Horovitzovou nečetla - to budu muset napravit, i když lehké čtení to určizě nebude.

    OdpovědětVymazat

Děkuji, že jste si našli čas k přečtení mého článku a třeba i k napsání komentáře. Každý mne potěší (a na každý se snažím odpovídat). Pokud vás můj blog zaujal, budu ráda, když si ho přidáte mezi sledované (na stráce úplně dole)