čtvrtek 19. června 2025

Tereza Boučková - Dům v Matoušově ulici

 Českou spisovatelku Terezu Boučkovou znám jako dceru Pavla Kohouta a autorku knih Rok kohout a Indiánský běh,  ale ani ty, ani žádnou jinou jsem nečetla. Dům v Matoušově ulici dostala máma jako dárek k narozeninám, takže jsem si knihu od ní půjčila, že se s něčím z tvorby autorky konečně seznámím.



Byl jednou jeden dům... - titulem dávného televizního seriálu (který už asi pamatují jen ti, co se narodili před rokem 1970) by mohlo začínat i povídání o této knize. Ten dům, o kterém v knize autorka píše, stojí na Smíchově a za první republiky si ho koupil a nechal upravit bohatý právník Eduard Schwarz jako sídlo pro svou rodinu. V tomto domě  žila v dětství  i Tereza Boučková, která se do něj nyní vrátila a  snaží zmapovat historii domu a především jeho obyvatel. Osudy  obyvatel domu ovlivnily celé dějiny 20.století, které se prohnaly kolem - fašismus, komunismus... Autorka vychází ze svých dětských vzpomínek, ketré pak postupně konfrontuje pomocí pátrání v historických archivech i prostřednictvím rozhovorů s pamětníky. Postupně zjišťuje, jaké všechny osobnosti v historii domu otiskly svou menší či větší stopu  a někdy jsou to zjištění překvapivá. Poměrně dost míst je věnováno období holocaustu - vzhledem k tomu, že dům patřil židovské rodině, mělo toto období na osudy jejích členů zásadní vliv, někdy velice tragický (část rodiny nepřežila deportace do koncentračních táborů). 


Knížka má sice označení román, ale jako román bych ji asi nenazvala. Jde spíš o střípky osudů jednotlivých lidí, kteří v domě v Matoušově ulici žili, kombinované  s popisem autorčina pátrání v historii  a její reflexí událostí probíhajících v době, kdy knihu psala (válka na Ukrajině, útok Hamásu na izraelské osady, střelba na FF UK). Díky tomu se kniha stává tak trochu "gulášem" a je pro čtenáře hůře přehledná. Sice disponuje jakýmsi rodokmenem  na předsádce, k němuž jsem se občas uchylovala, nicméně mi tam ta linka současných událostí přišla jakoby navíc. Ale rozhodně vás nechci od čtení knihy odradit, je to jen můj dojem... A i přes tuto výhradu mi kniha přišla zajímavá.


Anotace
V roce 1927 koupil dům v Matoušově ulici na Smíchově vdovec, židovský právník Eduard Schwarz, aby pro sebe a svou rodinu získal důstojné sídlo. Měl štěstí, že zemřel dřív než začala druhá světová válka. Tereza Boučková, která v domě od narození do své dospělosti žila a před několika lety se tam zase vrátila, nám ve svém románu předkládá téměř sto let trvající příběh Schwarzových potomků, ale i dalších obyvatel domu, vpletený do dějin dvacátého století. Autorka po jejich osudech doslova v přímém přenosu pátrá a je to tak intenzivní, že se čtenáři nechce knížku odložit, dokud ji nedočte do konce. Emotivně, s ironií, ale i smutkem píše o lidech, které chtěly obě zrůdné ideologie, nacismus a komunismus, ponížit, okrást, zavřít anebo zavraždit.
Vydalo nakl. Odeon v r. 2024, 208 str.





11 komentářů:

  1. Něco jsem od ní četla; ale tuhle knihu neznám.
    Eva http://es-ideas.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat
  2. Stáni, na seriál Byl jednou jeden dům si vzpomínám. Díky za knižní okénko. Měj se hezky.

    OdpovědětVymazat
  3. Pamatuji seriál a mám ráda Terezu Boučkovou. Tuhle knihu jsem ještě nečetla.
    Stáňo, děkuji za tvou recenzi a přeji příjemný den. Helena

    OdpovědětVymazat
  4. Seriál si také pamatuji, ale knihu neznám. Měj se moc hezky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dodávám tuto knihu...je to něco jiného, podle toho, jak o ní píšeš. Je to smutná historie, osudy mnoha lidí. Přeji ti krásné dny a hezké čtení.

      Vymazat
  5. Ahoj Stáni,
    knihu vůbec neznám, ale popis zní celkem zajímavě.
    Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za osobní přiblížení knihy. Slyšela jsem s autorkou velmi zajímavý rozhovor právě o téhle knize - a přestože rozhovor se mi líbil, od čtení knihy mě spíš odradil. Ale víme, jak to je - nikdy neříkej nikdy. Přeji krásné dny.

    OdpovědětVymazat
  7. Mám Terezu Boučkovou i její knihy moc ráda. Nečetla jsem od ní všechno, ale většinu ano. Dům v Matoušově ulici se mi líbil, i když musím souhlasit, že podle označení "román" jsem taky očekávala něco trochu jiného. Ale nevadilo mi to, mám tenhle typ knih ráda. Četla jsem jako e-knihu a teď podle fotek vidím, že papírová kniha má na vnitřní straně desek grafické znázornění vztahů mezi obyvateli. To v e-knize není a musím říct, že by se mi to bylo bývalo při četbě hodilo. Mnohdy jsem musela usilovně přemýšlet, kdo je kdo, a někdy se i kousek vrátit a najít si to v textu 😀.
    Vaši recenzi jsem si ráda přečetla, stejně jako mnohé jiné.
    Mějte se pěkně, srdečně zdraví Eliška

    OdpovědětVymazat
  8. Veverko, jsem po letech zpět na Tvém blogu. Moc si zase užívám jeho čtení. A koukám, že jsi byla v Mikulově stejně jako my :-). Měj se krásně a já jdu číst.

    OdpovědětVymazat
  9. Spisovatelku znám,ale myslím,že jsem od ní nic nečetla.A tuhle knihu bych docela ráda.
    Stáňo,hezký víkend

    OdpovědětVymazat

Děkuji, že jste si našli čas k přečtení mého článku a třeba i k napsání komentáře. Každý mne potěší (a na každý se snažím odpovídat). Pokud vás můj blog zaujal, budu ráda, když si ho přidáte mezi sledované (na stráce úplně dole)