Z kosmetické poličky 64

Musím říci, že jsem čekala, že říjnové kosmetické okénko bude chudší, protože jsem půl měsíce byla u mámy a používala jsem tam hodně její věci (krémy, sprcháč) a taky jsem se podstatně méně malovala. Nakonec se ale počet spotřebovaných kousků vyšplhal na osm, což u mne není až tak špatné (třeba minulý měsíc to bylo míň).

Výstava Kamil Lhoták & Stanislav Martinec; Eva Vaculíková

 Chodovskou tvrz vám určitě už představovat nemusím - byla tu o ní zmínka v různých článcích několikrát. Mimo jiné i v souvislosti s výstavami, které se se zde pořádají a na které já tam občas chodím (pohříchu obvykle na poslední chvíli).  Tentokrát tu probíhala výstava obrazů, kreseb a grafiky Kamila Lhotáka a keramiky Stanislava Martince a  výstava obrazů Evy Vaculíkové.

Laurie Gilmore - Kavárna s vůní perníčků

V dnešní recenzi tu pro vás mám další romantický příběh (už druhý v průběhu jednoho měsíce - to je na mne docela dost). I tentokrát jsem si ho vybrala z nabídky nakladatelství Grada v rámci spolupráce a zlákala mne na něm především roztomilá obálka i prostředí kavárny. Autorku jsem neznala (podle všeho je to její první kniha, která vyšla v českém překladu).

Soutěž k výročí blogu - vyhlášení

 Minulý týden jsem na blogu vyhlásila soutěž k výročí jeho založení - tedy přesněji řečeno k šestému výročí přechodu na Blogger. Přiznám se, že vyhlášení jsem plánovala už na čtvrtek, ale díky tomu, že se nám protáhla schůze společenství vlastníků jednotek (i když takové jako ve filmu Vlastníci to nebylo), jsem už neměla sílu sednout k počítači. Takže to je důvod, proč jste si na odhalení vítěze museli počkat.

Čajové okénko 55

 Už dva měsíce mezi články absentovalo jinak poměrně pravidelné čajové okénko. Rozhodně to není tím, že bych doma měla nedostatek čajů (k takové situaci u nás myslí nedošlo tak asi patnáct let), spíš jsem na něj nějak pozapomněla.  Původně jsem plánovala článek o ledových čajích, ale jejich sezóna vypukne zas až za pěkných pár měsíců, tak jsem toto téma odložila a vybrala něco jiného. Mám tu tedy pro vás dvě kazety - jednu s vánočním motivem (protože Vánoce se přece jen pomalu blíží, takže  se inspirace může hodit), druhou univerzálnější.

Hrnkové knedlíky

V neděli jsem pekla martinskou husu (tedy její prsa, protože jsme na to byly s mámou samy dvě a celou husu bychom tedy rozhodně nesnědly) . A husa si jako přílohu žádná knedlík. Karlovarský knedlík jsme měli nedávno, s klasickým kynutým se moc nekamarádím a kupovaný zrovna nemusím... Takže jsem si vzpomněla na knedlíky hrnkové, které jsem dělala kdysi dávno. Recept si tu ukládám spíš pro sebe, abych ho nemusela příště  hledat, myslím, že většina z vás ho zná...

---

Suroviny

1 hrnek hrubé mouky

1 hrnek mléka

2 starší housky 

2 vejce

máslo nebo sádlo

sůl

V míse smícháme mouku, žloutky, sůl, mléko a housku nakrájenou na drobnější kostičky. Z bílků ušleháme pevný sníh, který opatrně vmícháme do těsta. Klasické snídaňové hrnky (nejlépe takové, které mají rovný tvar) důkladně vymastíme a rozdělíme do nich těsto. Mně z téhle dávky vyšly 4  klasické čtvrtlitráky (nebyly úplně plné) - celkem asi 20 plátků. Hrnky dáme do kastrolu s vodou a ve vodní lázni (pod pokličkou) vaříme cca 30 min. (záleží i na velikosti hrnků, takže případně ozkoušíme špejlí). Hrnky s knedlíky vyndáme z vody, necháme chvilku odstát, po okraji objedeme nožem, vyklopíme a nakrájíme.

Každopádně jsem ráda, že jsem tenhle recept vytáhla ze zapomnění - je jednoduchý a ani si člověk při přípravě neušpiní ruce :)

Polná - naučnou stezkou

 Po zářijovém výletu do Polné, kdy jsme se podívali do synagogy, do kostela nanebevzetí Panny Marie i na jeho věž, jsme se tam vypravili i v říjnu. Chtěli jsme se podívat především na židovský hřbitov a trochu se projít. Zámek jsme si nechali na příští rok.