Tereza Boučková - Dům v Matoušově ulici

 Českou spisovatelku Terezu Boučkovou znám jako dceru Pavla Kohouta a autorku knih Rok kohout a Indiánský běh,  ale ani ty, ani žádnou jinou jsem nečetla. Dům v Matoušově ulici dostala máma jako dárek k narozeninám, takže jsem si knihu od ní půjčila, že se s něčím z tvorby autorky konečně seznámím.

Byl jednou jeden dům... - titulem dávného televizního seriálu (který už asi pamatují jen ti, co se narodili před rokem 1970) by mohlo začínat i povídání o této knize. Ten dům, o kterém v knize autorka píše, stojí na Smíchově a za první republiky si ho koupil a nechal upravit bohatý právník Eduard Schwarz jako sídlo pro svou rodinu. V tomto domě  žila v dětství  i Tereza Boučková, která se do něj nyní vrátila a  snaží zmapovat historii domu a především jeho obyvatel. Osudy  obyvatel domu ovlivnily celé dějiny 20.století, které se prohnaly kolem - fašismus, komunismus... Autorka vychází ze svých dětských vzpomínek, ketré pak postupně konfrontuje pomocí pátrání v historických archivech i prostřednictvím rozhovorů s pamětníky. Postupně zjišťuje, jaké všechny osobnosti v historii domu otiskly svou menší či větší stopu  a někdy jsou to zjištění překvapivá. Poměrně dost míst je věnováno období holocaustu - vzhledem k tomu, že dům patřil židovské rodině, mělo toto období na osudy jejích členů zásadní vliv, někdy velice tragický (část rodiny nepřežila deportace do koncentračních táborů). 

Knížka má sice označení román, ale jako román bych ji asi nenazvala. Jde spíš o střípky osudů jednotlivých lidí, kteří v domě v Matoušově ulici žili, kombinované  s popisem autorčina pátrání v historii  a její reflexí událostí probíhajících v době, kdy knihu psala (válka na Ukrajině, útok Hamásu na izraelské osady, střelba na FF UK). Díky tomu se kniha stává tak trochu "gulášem" a je pro čtenáře hůře přehledná. Sice disponuje jakýmsi rodokmenem  na předsádce, k němuž jsem se občas uchylovala, nicméně mi tam ta linka současných událostí přišla jakoby navíc. Ale rozhodně vás nechci od čtení knihy odradit, je to jen můj dojem... A i přes tuto výhradu mi kniha přišla zajímavá.

Anotace

V roce 1927 koupil dům v Matoušově ulici na Smíchově vdovec, židovský právník Eduard Schwarz, aby pro sebe a svou rodinu získal důstojné sídlo. Měl štěstí, že zemřel dřív než začala druhá světová válka. Tereza Boučková, která v domě od narození do své dospělosti žila a před několika lety se tam zase vrátila, nám ve svém románu předkládá téměř sto let trvající příběh Schwarzových potomků, ale i dalších obyvatel domu, vpletený do dějin dvacátého století. Autorka po jejich osudech doslova v přímém přenosu pátrá a je to tak intenzivní, že se čtenáři nechce knížku odložit, dokud ji nedočte do konce. Emotivně, s ironií, ale i smutkem píše o lidech, které chtěly obě zrůdné ideologie, nacismus a komunismus, ponížit, okrást, zavřít anebo zavraždit.

Vydalo nakl. Odeon v r. 2024, 208 str.